SOUČASNOST
WILLIAM
"Vypadáš, jako bys viděl ducha." Zasmála se tiše Katherine. Připadal jsem si tak. Nedokázal jsem přestat na ni zírat. Vypadala ohromně, ne jako ta patnáctiletá mladá dívka, kterou jsem si pamatoval, byla z ní žena. "Vypadáš úžasně," vydechl jsem trochu úlevně. "Jak dlouho jsme se neviděli?" Zasmála se tiše. "Osm let," odpověděl jsem s lehkým úsměvem. Přesně jsem si pamatoval den, kdy odešla. Kdy mě opustila.
"Kam jste se odstěhovali po ....ehm. Ty víš." Nervózně jsem si zamnul zátylek. Katherine úsměv se ukryl do nečitelného výrazu. "Do Evropy. Přesněji do Švédska." Odpověděla a mlčky mě sledovala. Chtěl jsem se ji zeptat, proč se mi neozvala či se semnou jakkoli nespojila, ale na jednu stranu jsem to chápal. Každý z nás šel následně vlastní cestou, už nejsme ty děti, kterými jsme bývaly, jsme dospělí lidé a každý máme vlastní život.
Nemělo vůbec ani cenu se jí ptát, co tu dělá. Zřejmě se k ní ta informace nějak dostala. O téhle události věděl snad každý, kdo kdy v Londýně pobýval. Všude se to řešilo a určitě se i o tom šuškalo.
"Taky vypadáš dobře," pronesla, aby změnila téma. Chápal jsem ji, taky jsem nechtěl zrovna moc řešit minulost. Rozhodně ne ten den, kdy se všechno stalo - kdy se odstěhovali, kdy nám její rodiče a můj otec provedli tu věc.
"Tady jsi," přerušil naši konverzaci hlas její matky. Otočil jsem se a pohled přišpendlil na tu maličkatou zrzavou ženu, na sobě měla černé obyčejné šaty stejné jako její dcera. Oči měla zářivě zelené a odráželo se v nich opovržení. Nesnášela mě za to, co se tehdy stalo - na jednu stranu jsem ji chápal, jenže na druhou ji za to nenáviděl.
"Dobrý den," kývl jsem k ní zdvořile a vydal se zpět dovnitř. Než se zamnou zaklaply vchodové dveře, zaslechl jsem rozčílený tón její matky: "Děláš si srandu?"
Ignoroval jsem to a vydal se najít Emily. Uvnitř nebylo již tolik lidí, prošel jsem jednou místností s občerstvením, kde po stranách byly obrovské dlouhé bílé stoly, na kterých bylo nějaké to jídlo. Po místnosti chodily dva pinglové s tácy, na kterých nesly sklenky šampaňského. Na konci místnosti mezi stoly se nacházela obrovská fotka otce, na které se usmíval. Bylo mi z toho zle, musel jsem odtamtud vypadnout. Potřeboval jsem svůj záchranný kruh - Emily - jinak bych to tu snad celé zničil.
ČTEŠ
I WANNA BE YOURS 3 | (CZ) | (Joseph Quinn × reader)
Fiksi PenggemarJsem zpět s pokračováním I WANNA BE YOURS vol 3. V partnerském životě Emily a Williama vypadalo všechno skvěle, jenže co nastane až Williama dožene jeho minulost o které Emily nic neví? Co se stane při shledání se starou láskou a tím pádem čelení té...
