Legenda pravila jasně – měla se vrátit a pomstít se, avšak šlo doopravdy o pomstu?
Žena měla nohy úplně zmrzlé a ruce se jí třásly. Po několika minutách, kdy stála venku v hrozivé zimě, se konečně odvážila zaklepat na velké těžké dveře.
Otevřely se. Žena stále halila svou tvář, nejspíš před krutým severským větrem. Stráže jí však vpustili do hradu, neboť viděli, jak byla promrzlá.
Jakmile se za ní těžké dveře zavřely, pocítila nával hřejivého tepla. Opatrně si zmrzlými dlaněmi stáhla šál i kapuci a konečně tak odhalila dvou bledou tvář. Vlasy měla krátké a černé jako peří havranů.
„Zbloudilá duše, kde se berete na našem hradě?" tázal se okamžitě jeden z mužů.
Žena však mlčela. Chtěla si stáhnout svůj bílý šátek z očí a rozhlédnout se po hradě. To se však zdálo nereálné. Nebo to alespoň neodpovídalo jejím zásadám.
„Vzácná paní," oslovil jí druhý muž netrpělivě, „kde se tu berete a jaké je vaše jméno?"
Toužila slyšet Haldarův nakřáplý hrubý hlas, ale i to patřilo mezi nemožné věci. Tisíc let přeci přežít nemohl. Musel být již mrtvý, stejně tak i Wanka a její ostatní přátelé.
„Imaire," pronesla náhle žena tak tiše, že jí bylo sotva rozumět. Jakmile však oběma mužům došlo, o koho se jednalo, nebo o koho by se jednat mohlo, v očích se jim začala odrážet čirá hrůza.
ČTEŠ
výprava za záchranou Vánoc 2.
FantasyJak příběhy řekly, tak se opravdu stalo - v Egrie se objevila žena s černými vlasy, oči zavázané bílým šátkem a na tváři úšklebek. Nic nebylo tak, jak se tehdy zdálo. Ilmare nebyla jen dívkou, která přišla o rozum. Nebyla jen šílenou dívkou, která v...
