Dny utíkaly jako voda a blížily se Vánoce, na které Ilmare čekala.
Denethor se k ní choval obzvláště mile. Ráno jí nosíval horký čaj a snídani. Odpoledne jí brával na oběd do královské jídelny a na večeře mezi sličný lid, kde Ilmare nevědomky budila poněkud velký rozruch.
Všichni poddaní si o ní šeptali. Už nebylo žádným tajemstvím, že přišla do jejich království zrovna v období Vánoc a každý měl o jejích plánech značné pochybnosti.
„Denethore," vydechla Ilmare, když otevíral dveře. Již se blížila noc a on měl proto v plánu znova vzít Ilmare mezi místní elfy a jiné tvory.
„Ano, Ilmare?" udivil se a otočil se jejím směrem.
„Prosím," vydechla tiše, „zůstaňme dnes večer zde," požádala jej.
„Proč? Jde snad o ty zvěsti, které se o vás říkají? Ilmare, přeci si to neberete nijak osobně," lekl se a přišel k ní o něco blíž.
Žena s černými vlasy rychle zavrtěla hlavou. „Ne, to ne. Samozřejmě, že ne." V jejím hlase však zněla nejistota.
Denethor si povzdechl a posadil se vedle ní na velkou postel s nebesy. „Tak tedy zůstaneme tady," usmál se. „Ale jsou hloupí, když si myslí, že byste mohla být nebezpečná."
Ilmare původně vůbec neměla v plánu Denethora do svých záležitostí zatahovat, avšak naskytly se jí nové příležitosti a ona se jich chytla jako záchranného lana.
Usmála se a něžně pohladila Denethora po hřbetě jeho ruky. Dostávala se blíže k jeho duši a věděla, že již brzy bude úplně její.
ČTEŠ
výprava za záchranou Vánoc 2.
FantasiaJak příběhy řekly, tak se opravdu stalo - v Egrie se objevila žena s černými vlasy, oči zavázané bílým šátkem a na tváři úšklebek. Nic nebylo tak, jak se tehdy zdálo. Ilmare nebyla jen dívkou, která přišla o rozum. Nebyla jen šílenou dívkou, která v...
