výprava za záchranou Vánoc 2.

16. kapitola: předvánoční ples

Sněžilo mnohem méně, než předešlé dny. A to měl být zrovna ples, který se koná uvnitř.

Denethor stál za dveřmi od pokoje a po chvíli na ně zaklepal. „Mohu už dovnitř?" zeptal se nejistě.

„Chviličku," houkla Ilmare nazpátek a rychle si zapnula své tmavě modré šaty. „Už můžeš," usmála se a otočila se směrem ke dveřím.

Denethor pozvedl obočí. „No teda... Ilmare, moc ti to sluší," vydechl v samém údivu a pomalu za sebou zavíral dveře.

„Opravdu?" pousmála se. Šaty jí vybral Denethor z šat, které nabídla královna. Ilmare je sice viděla, ale to Denethorovi nemohla přiznat.

„Ano," přikývl rychle strážný. „Opravdu ti moc sluší."

Předvánoční ples tedy mohl začít.

V sálu hrála hudba a svítila bílá a modrá světílka. Všechno bílo laděno do odstínů modré a Denethor Ilmare vše podrobně popisoval.

Tancovali spolu, ačkoliv jen pomalé tance, neboť Ilmare by rychlejší asi nezvládla, a oba dva se skvěle bavili.

Čas plynul rychleji a rychleji. Sál se zahřál a nikomu již nebyla zima a když už se chýlila půlnoc, Ilmare si opřela hlavu o Denethorovo rameno. Všiml si jich Frederick – druhý strážný – a zamířil k nim. „Tak jsi konečně s někým, jo?" ušklíbl se na Denethora.

Pokrčil rameny. „Očividně," přikývl.

Frederick nechtěl dělat zle, a tak se jen usmál a řekl: „Tak si to tu spolu užijte."

„Děkujeme," řekla s úsměvem na rtech Ilmare.

Denethor jen děkovně přikývl a otočil se k Ilmare. „Jsi unavená?" zeptal se. „Klidně můžeme už jít."

„Pokud by ti to nevadilo," přikývla, „ale mohu jít klidně i sama."

„Ale ne, to ne," zavrtěl rychle Denethor hlavou. „Doprovodím tě. A pokud ti to nebude vadit, tak s tebou i zůstanu."