„Když se o mně říká tolik věcí," začala nejistě Ilmare, když se spolu s Denethorem vraceli zpátky do hradu, „nebojí se snad královna, nechat mě zde?"
„Ale kdepak, to vůbec," zamítl Denethor téměř okamžitě. „Královna je moc hodná duše. Nechá zde s radostí každého, kdo to potřebuje," ujistil jí s úsměvem na rtech. „Dokonce říkala, že tu s námi můžeš být i na Vánoce – to se celé království sejde a společně Vánoce oslaví. Každý přinese část svých vlastních. Někdo peče takové cukroví, někde zase jinačí, děti obvykle zdobí velký strom a společně pak čekáme na ducha Vánoc. Zpíváme koledy a pijeme svařené víno... Je to tak kouzelné, Ilmare. Moc bych si přál, kdybyste tam šla se mnou." Denethor se při těchto slovech usmíval od ucha k uchu a jeho nadšení Ilmare cítila až hluboko v srdci.
„Copak vy nemáte rodinu?" zaváhala. „Už teď vás přeci obtěžuji víc, než dost." Opravdu s Denethorem trávila spoustu času.
„Ale ne, Ilmare," zavrtěl však stáže hlavou. „Já rodinu nemám. Rodiče mi již zahynuli a ženu ani děti zatím nemám. Už dva roky jsem slavil Vánoce po boku královny. Tento rok bych je však velice rád strávil s vámi."
„Tedy... Když je to takhle," usmála se, „budu moc ráda."
ČTEŠ
výprava za záchranou Vánoc 2.
FantasyJak příběhy řekly, tak se opravdu stalo - v Egrie se objevila žena s černými vlasy, oči zavázané bílým šátkem a na tváři úšklebek. Nic nebylo tak, jak se tehdy zdálo. Ilmare nebyla jen dívkou, která přišla o rozum. Nebyla jen šílenou dívkou, která v...
