20. kapitola: musíš mi věřit

0 0 0
                                    

Vzduch byl náhle ještě chladnější. „Vysvětlím to," řekla Ilmare okamžitě a rozběhla se za Denethorem, přičemž si vázala šátek kolem očí.

„Ne," zarazil jí však Denethor. „Vždyť jsi je všechny zabila! Věřil jsem ti, Ilmare!" Srdce mu splašeně bušilo.

„Ne, ne, to ne," zavrtěla rychle hlavou a natáhla se pro ruku muže před sebou. „Oni nejsou mrtví, musíš mi věřit," naléhala nejistě.

„Ne," zavrčel Denethor. „Lhala jsi mi."

„Nikdy jsem ti neřekla, že to nedělám."

Tentokrát měla pravdu. Vždy mlčela, nebo se pousmála. Nikdy však neřekla, že nic z toho, co se stalo, neudělala ona. Znamenalo to tedy, že Ilmare nelhala. Pouze mlčela.

„Proč to děláš?" Hlas se mu třásl, ale nezpůsobila to zima, jež se kolem něho plazila jako mlha. „Ilmare řekni mi jediný důvod."

S tímto odhalením Ilmare doopravdy nepočítala. Chtěla Denethorovi tuto informaci říct, ale nečekala, že vyjde najevo takhle rychle. Bylo to jako strhnout náplast, ale nestrhla jí Ilmare.

„Potřebuji pomoct. A tohle je jediný způsob," řekla tiše. Bylo na čase vyjít s pravdou ven. Denethor byl jediný, kdo jí právě mohl pomoci.

Odfkrl si. „Ale no tak. Vždy je nějaká jiná cesta," zavrtěl nad Ilmare hlavou.

Žena si nejistě promnula prsty. „Prosím, Dene... Musíš mi věřit," naléhala, ale hlas se jí lámal.

„Nemusím," odvětil však Denethor a otočil se k odchodu. Všechno uvnitř něho se právě úplně bortilo. Proč jen jí tak rychle uvěřil? Proč neposlechl Fredericka? Nikdy jí do hradu neměl pouštět.

„Řeknu ti všechno, prosím! Úplně všechno!" vykřikla v touze jej zastavit.

Denethor si povzdechl a otočil se. „Fajn, ale opravdovou pravdu. Jestli to budou další lži, tak se to dozví všichni."

Ilmare rychle souhlasně přikývla a chytila se jeho ruky. Snad, aby měla jistotu, že už jí neodejde.

výprava za záchranou Vánoc 2. Kde žijí příběhy. Začni objevovat