13. kapitola: pochyby

1 1 0
                                    

Denethor do Ilmare vkládal svou plnou důvěru a ne každý byl na jeho straně. Lépe řečeno, na jeho straně bylo pár výjimek. Avšak mezi těmi, kteří jej v tomto případném vztahu nepodporovali, byl i jeho kolega, který byl taktéž přítomen, když přijali Ilmare na hrad.

„Je prostě divná," pokrčil o pár let starší strážný rameny.

„Specifikuj slovo divná, prosím," pobídl jej Denethor. „Ilmare je rozkošná, milá a hodná. Ale především slepá. Jak by nám asi mohla ublížit?" zakoulel očima.

Starší muž pokrčil rameny. „To nevím, ale říkají to všichni."

„Ty snad věříš tomu, co říkají všichni?" Zeptal se s údivem Denethor. „Fredericku, co to s tebou jenom ta tvá ženská dělá?" Zamračil se a přeměřil si muže zvídavým pohledem. „Jsi přeci strážný. Pokud ti všichni budou říkat, abys pustil vyhnané dovnitř, uděláš to?"

„No... To nejspíš ne," zamumlal Frederick nechápavě.

„Tak vidíš!" vyhrkl náhle Denethor. „Prosil bych, aby se nikdo do mých vztahů nepletl, jasný?"

„Rozkaz, Dene," ušklíbl se starší muž a zavrtěl nad ním hlavou.

Denethor se nebál Ilmare bránit a bojovat za ní. Bylo to totiž to nejmenší, co pro ní mohl udělat.

výprava za záchranou Vánoc 2. Kde žijí příběhy. Začni objevovat