„Pomůžeš mi?" vydechla Ilmare tázavě.
Denethor se na ní podívám. Váhal, neboť to pro něj nebylo jednoduché. Jistě, že chtěl Ilmare pomoct, avšak držela jej zpátky jeho povaha, touha udělat správnou věc. Jenže kdo rozhoduje o tom, co je správné?
„Denethore, prosím. Já to musím udělat. Slibuji, že Ledová královna nikomu neublíží." Šátek, jež jí kryl oči, se jí smáčel slzami.
„No tak, nebreč," vydechl a přitáhl jí do svého objetí. „Pomohu ti, Ilmare," vydechl.
Ilmare ho objala kolem ramen. „Děkuji, děkuji," vyhrkla, „moc ti děkuji. Všechno už brzy skončí," ujistila jej.
„Ilmare, ty jí doopravdy věříš?" zeptal se Denethor s údivem ve tváři.
Černovláska se odtáhla. „Ano," přikývla, „věřím jí."
V té chvíli zase o něco více uvěřil i Denethor, a proto i on přikývl. „Budu mlčet," ujistil jí.
Ilmare vyskočila na nohy. „Dobře. Tak... Já jdu. Už nemám moc času," vysvětlila rychle a vyběhla z hradu. Do úsvitu musela proměnit ještě pár lidí, aby armáda ledových byla dostatečně silná.
Jelikož se Denethor rozhodl Ilmare pomoct, měl jasně daný úkol – dostat všechny ledové sochy do jednoho z velkých sálů. Byly uloženy ve sklepení, neboť bylo nemožné do zmrzlé zeminy vykopat hroby, a tak nebylo těžké se k nim dostat. O něco těžší však bylo sochy dostat do jedné místnosti. Byly totiž různě poskládané, aby se s nimi nic nestalo, dokud se zima nestáhne. Pokud se však měli probudit k životu, museli být ve velké místnosti, ne obyčejném sklepení. Z toho by se jim i špatně vyšlo.
A tak se oba dali do práce. Denethor se snažil o to, aby jej nikdo neviděl, a tak celou noc, stejně jako Ilmare, která mu po zmrazení několika dalších lidí pomohla. Dokonce si před ním sundala šátek, aby viděla na cestu, ale bála se ke strážnému zvednout své oči.
ČTEŠ
výprava za záchranou Vánoc 2.
FantasíaJak příběhy řekly, tak se opravdu stalo - v Egrie se objevila žena s černými vlasy, oči zavázané bílým šátkem a na tváři úšklebek. Nic nebylo tak, jak se tehdy zdálo. Ilmare nebyla jen dívkou, která přišla o rozum. Nebyla jen šílenou dívkou, která v...
