výprava za záchranou Vánoc 2.

23. kapitola: krveprolití

Nastal den D. V tento den měla Ledová královna doopravdy povstat.

Denethor držel Ilmare za ruku a hladil jí po dlani svým palcem. „Ty věříš jí a já věřím tobě," ujišťoval jí.

Všechny sochy se pohnuly. Blížila se. Vichřice sílila a náhle jedním oknem dovnitř vletěla žena s bílými vlasy. „Má síla je zpět!" vykřikla. Její hlas se tříštil o stěny hradu, který kdysi býval jejím.

„Královno," řekla tiše Ilmare a spolu s Denethorem oba poklekli.

„Co ten tady dělá?"

„Výsosti," oslovil jí Denethor, „jsem zde, abych pomohl Ilmare. A to znamená pomoci vám," objasnil a nejistě pozvedl své oči.

Ledová královna se zamračila. „Ach, Ilmare, ty jsi se nic nenaučila," zavrtěla hlavou.

Ilmare se stáhlo hrdlo. „Co tím myslíte?"

„Láska zabíjí. Láska k tvé rodině, k tvým přátelům i k němu!" Hlas se jí lámal, jako by byla plná obrovského zklamání.

„Co-cože?" Ilmare chytla Denovu ruku pevněji.

„To kvůli lásce jsem zemřela já, kvůli lásce jsi zemřela ty a kvůli lásce teď zemřete vy oba!" Ledový rampouch vystřelil, ale Denethora ani Ilmare netrefil, neboť strážný byl vždy připraven k obraně a zkušeně je odrazil svým mečem.

„Ilmare uteč," vyhrkl a máchal kolem sebe mečem, aby zastavoval rampouchy.

Černovlasá Ilmare se však nehodlala schovat a vzdát. Odvážně si sundala šátek a zmrazila ženu svým pohledem. Jak již však víte, ledovou královnu mohlo zastavit pouze jediné – Clerfortský meč. Ten byl však již onehdy rozbitý na několik kusů a kde byl tak nějaký kus dnes? To mohly být jen domněnky...

Zrovna když ledová slupka královny začala prskat a ledové sochy se rozběhly do ulic města, se ve dveřích objevila nynější královna tohoto místa. Dlouhé vlasy měla svázané a v ruce držela náhrdelník. Ne však ledajaký, neboť přívěskem byl právě úlomek Clerfortského meče. Dědil se po staletí právě v tomto království – začalo to již Wankou, když jej dala své dceři.

„Královno, měla byste se schovat," vyhrkl Denethor, neboť bylo jeho povinností ji chránit.

Královna nad tím zakoulela očima a vložila mu do dlaně úlomek meče. „Tohle jí zabije," řekla stroze. Celé roky byla svými rodiči i prarodiči na tento den připravovaná. Měla si již před lety vybrat strážného, kterému bude důvěřovat natolik, aby mu do rukou vložila svůj život. A byl jím právě Denethor.

Rozběhl se k ženě a sotva se stihla probrat, už její srdce zasáhl úlomek meče. Její tělo udělalo to samé, co před lety – pomalu se proměnilo v prach.