výprava za záchranou Vánoc 2.

24. kapitola: konec dobrý všechno dobré

Informace o tom, co se vlastně na hradě stalo, se nikdy ven nedostala, neboť ani ledových soch si nikdo nestihl všimnout. Bylo to štěstí v neštěstí, neboť to znamenalo, že pokud by královna nechala Ilmare odejít, nikdo jiný už by jí tam nedržel. Tedy kromě Denethora.

Královna posléze však pochopila její jednání, nebo se jej alespoň pochopit snažila, a vzpomněla si na legendy své rodiny. Ilmare před tisíci lety zachránila Haldirovi život. Nebýt malé Ilmare, která mu vrátila život, nejspíš by nikdy Wanka neporodila svou dceru a ani tato královna by nemohla vládnout království.

Bylo to tedy královnino rozhodnutí, které měla brát Ilmare i jako poděkování za tehdejší záchranu Haldira, že v království může zůstat.

Ilmare dost dlouho váhala, neboť tak trochu bojovala sama se sebou. Cítila se zrazená a zároveň hrozně hloupá, že Ledové královně uvěřila. Nakonec se však rozhodla zůstat.

Královna prohlásila, že Ilmare a Denethor dokázaly ledové vrátit k životu – svedly to na ženy magickou moc. Téměř nikdo proto Ilmare již neopovrhoval, neboť ledoví si po probuzení svou proměnu nepamatovali.

Ilmare se sice nevrátili rodiče ani přátele, ale našla si nové, stejně dobré. Jednou z nich byla právě královna a nakonec ani Frederick nebyl tak hrozný. Na Wanku a ostatní však nikdy nezapomněla. Mohla proto královně vyprávět, jak to bylo před tisíci lety doopravdy, s jejími dávnými příbuznými.

Uběhlo jen pár týdnů a Denethor si Ilmare vzal za ženu. Z té se sice nestála královna, jako onehdy z Wanky, avšak měla toho nejlepšího muže, kterého si mohla přát. A byla šťastná.

Tento příběh tedy skončil stejně, jako před tisíci lety – dobře. Protože příběhy mají mít šťastné konce. A kdo ví, jestli se i tento příběh dostane mezi lidi, bude se tisíc let vyprávět a sličný lid jej začne různě překrucovat a bude očekávat návrat Ledové královny. Spíše bych však řekla, že ne, neboť tento příběh, se stal rodinným tajemstvím, které nikdy nesmí opustit stěny hradu.