Když se ráno Denethor probudil, Ilmare ještě spala. Nepřišlo mu to zvláštní a normálně odešel na službu. Nechal ji však na stole teplý čaj a sladký bochánek. Doufal, že se probudí, než jí snídaně vychladne.
Ilmare se probudila sotva zavřel dveře a bez okolků se bez šátku rozhlížela po místnosti. Všechno se jí náhle zdálo úplně jiné.
Přešla k oknu a podívala se ven. Celý městečko bylo zakryto sněhem a sličný lid se již sbíhal u dalšího domku, na který žena s černými vlasy v noci ťukala tak, jako noci předešlé.
Ilmare věděla, že by si s ledovými sochami neměla dávat příliš na čas, neboť se Vánoce blížily každým dnem, ale také věděla, že musí být opatrná. Nikdo jí preci nesměl odhalit. Proto své oběti vybírala v noci a postupně jich přibývalo. Občas to byl jeden za noc, občas jich bylo více. A sličný lid si samosebou začal dělat starosti. Jenže co mohli dělat? Vždy to vypadalo jako nehoda. Stáří občané království jako by uklouzli, domů se nedostali a umrzli. Mladší, jako by snad spadl skrz led v rybníce a utonuli. Vše mělo svá vysvětlení, avšak sličný lid hledal nějaké jiné... Tajuplné. A především pravdivé.
ČTEŠ
výprava za záchranou Vánoc 2.
FantasyJak příběhy řekly, tak se opravdu stalo - v Egrie se objevila žena s černými vlasy, oči zavázané bílým šátkem a na tváři úšklebek. Nic nebylo tak, jak se tehdy zdálo. Ilmare nebyla jen dívkou, která přišla o rozum. Nebyla jen šílenou dívkou, která v...
