Dva strážní si vyměnili zmatené pohledy.
„Takže..." začal první tichým nejistým hlasem, „co zde hledáte, Ilmare?" odvážil se zeptat.
Žena se nadechla. „Chtěla bych se ohřát. Zima je poněkud krutá."
Druhý strážný se po chvíli usmál, jako by z něho všechny starosti náhle opadly. „Ilmare bude zajisté oblíbené jméno," objasnil svůj úsměv.
Strážný, který si stále nebyl jednáním druhého jistý se narovnal. „Jistě," zamumlal. Samozřejmě chtěl poznamenat, že žena přesně odpovídala popisům z příběhů a legend, ale přišlo mu to poněkud nezdvořilé, a tak raději mlčel.
„Tak tedy pojďte se mnou," pousmál se druhý strážce a nabídl ženě svou dlaň. Tu žena chtěla přijmout, neboť cítila jeho blízkost. Chvíli však s dlaní lehce výřila vzduch, a tak jí strážce dlaň chytil sám. „Omluvte mou neochvějnost," nadechl se, „ale jak jste zvládla cestovat sama v této kruté zimě?"
Na tváři černovlasé Ilmare se objevil pobavený úsměv. „To víte," vydechla a slepě následovala strážného, „léta praxí. Tady je mi to velmi známé," usmála se.
„Jak to?" zajímal se.
Ilmare se však jen doširoka usmála a otázku nechala bez odpovědi.
ČTEŠ
výprava za záchranou Vánoc 2.
FantasyJak příběhy řekly, tak se opravdu stalo - v Egrie se objevila žena s černými vlasy, oči zavázané bílým šátkem a na tváři úšklebek. Nic nebylo tak, jak se tehdy zdálo. Ilmare nebyla jen dívkou, která přišla o rozum. Nebyla jen šílenou dívkou, která v...
