Na nebi byly mraky, a tak bylo šero, i přesto bylo již brzké ráno a Denethor přinesl pro Ilmare teplý čaj.
„To přeci není tvá práce," upozorňovala jej. „Měl bys střežit hrad," usmála se.
„Nevíš, proč sem jdu. Třeba ti jdu jen popřát dobré ráno," opáčil a zavřel za sebou dveře.
Ilmare zavrtěla hlavou. „Slyším cinkání hrnečků na podnose," objasnila, podle čeho poznala, s čím Denethor do její ložnice přišel.
Stráže s tmavými vlasy se pobaveně usmál. „Jsi chytrá," řekl uznale.
„Přeci bys o mně nepochyboval."
Ačkoliv měli oba velice slušné vychování, házeli jej občas prostě za hlavu. Vtipkovali, tykali si a smáli se spolu jako by byli stáří známí.
„Ovšem, to nikdy," pousmál se a přišel ke stolu. „Smím tě ale tedy pozvat na čaj?" pozvedl tázavě obočí.
Ilmare se na oko zamyslela. „No dobře," souhlasila nakonec. „A provedeš mě pak po královské zahradě?"
Denethor nejistě pozvedl obočí. „Umm... Ale proč?"
Žena s černými vlasy se pousmála a s pomocí Denethora došla ke stolu, u něhož se posadila na židli. „Vím, že nevidím, Denethore," zasmála se, „ale chci to místo cítit." Její hlas byl plný snů a nesplněných přání.
„Dobře," vydechl Denethor, „rád tě provedu po královské zahradě," ujistil jí s úsměvem na rtech, nehledě na to, že jej nemohla vidět.
Denethor se v blízkosti černovlasé Ilmare cítil dobře. Mnohem lépe, než v blízkosti jiných lidí. Jenže netušil, jak moc byla nebezpečná...
ČTEŠ
výprava za záchranou Vánoc 2.
Viễn tưởngJak příběhy řekly, tak se opravdu stalo - v Egrie se objevila žena s černými vlasy, oči zavázané bílým šátkem a na tváři úšklebek. Nic nebylo tak, jak se tehdy zdálo. Ilmare nebyla jen dívkou, která přišla o rozum. Nebyla jen šílenou dívkou, která v...
