Když se blížilo odpoledne, Denethorovi již končila služba, a jak slíbil, tak dodržel. Vzal Ilmare a doprovázel jí skrze hrad až k zahradě.
Žena byla oděna v dlouhém kožichu, ale od Denethora dostala dokonce rukavice.
Společně se rozešli po zasněžené cestě. „Byla zde vždy tak krutá zima?" ptala se se zájmem Ilmare, když kráčela zahradou ruku v ruce s Denethorem.
„Kdepak," mávl strážný rukou. Ačkoliv to Ilmare nemohla vidět, cítila to, a tak se pousmála. Cítila se v přítomností lidí zase tolik živá, jako bývalá před lety. „Kdysi tu byla zima úplně ledová, ale to už je tak dávno... Jsou to spíš staré historky," zasmál se. „Někteří z lidí věří, že tehdy povstala jakási Ledová královna, nebo co." Říkal to s dávkou opovržení a cynismu.
„A ty tomu nevěříš?" vyzvídala Ilmare dál.
„Ani omylem. Uvěřil by leda tak blázen," zasmál se. „Někteří dokonce tvrdí, že se má vrátit dívka, která Ledovou královnu opět přivede k životu. A představ si, že si doopravdy myslí, že jsi to ty! To je teprve úplně postavené na hlavu." Smál se, ale spíše nevěřícně, nežli pobaveně.
Ilmare se mírně pousmála.
„Odpusťte..." odmlčel se náhle. „Vy snad na tyto pověry věříte? Neurazil jsem vás, snad," zadoufal vyděšeně a rychle začal vykat, aby odčinil své nezdvořilé chování.
Ilmare však ledabyle pokrčila rameny. „Ale ne, to vůbec," usmála se ještě více. „Jen mi přijde moc krásné, když lidé v něco doopravdy věří."
Pak už je následovalo jen pouhopouhé a nicneříkající ticho.
ČTEŠ
výprava za záchranou Vánoc 2.
FantasíaJak příběhy řekly, tak se opravdu stalo - v Egrie se objevila žena s černými vlasy, oči zavázané bílým šátkem a na tváři úšklebek. Nic nebylo tak, jak se tehdy zdálo. Ilmare nebyla jen dívkou, která přišla o rozum. Nebyla jen šílenou dívkou, která v...
