Když se ráno Denethor probudil, měl ruku pod Ilmare, ale ležel na zádech. Žena k němu byla čelem a ve spánku se usmívala. Náhle jí bílý šátek sklouzl níž a on tak viděl její oční víčka. Vypadala úplně zdravě. Jako obyčejná spící dívka.
Ilmare se zavrtěla a pomalu oči otevřela. Brzy jí však došlo, vedle koho leží. Rychle vyskočila na nohy a zakryla si oči. „Denethore nedívej se! Prosím nedívej se!" vykřikla. Nohy se jí podlomily a ona spadla na kolena.
„Ale proč?" nechápal strážný a pomalu se posadil. „Ilmare. Pokud své oči skrýváš, protože nejsou dokonalé... Přede mnou nemusíš."
Nastalo úplné ticho. Ilmare došlo, že už Denethore polapila. Nebál se jí. Naopak – věřil jí. Propadl jí tak hluboce, že si Ilmare byla na sto procent jistá, že už jej měla úplně v hrsti.
„Nechci, abys je viděl, prosím," vydechla tiše roztřeseným hlasem.
„Dobře," přikývl Denethor a podal jí šátek. „Nedívám se."
Věřil jí víc, než kdokoliv jiný. Strávil s ní celou noc, otočil se, když to žádala. Byl tím pravým, kterého Ilmare potřebovala.
ČTEŠ
výprava za záchranou Vánoc 2.
FantasyJak příběhy řekly, tak se opravdu stalo - v Egrie se objevila žena s černými vlasy, oči zavázané bílým šátkem a na tváři úšklebek. Nic nebylo tak, jak se tehdy zdálo. Ilmare nebyla jen dívkou, která přišla o rozum. Nebyla jen šílenou dívkou, která v...
