Za ilustrace děkuji xXDilzaXx
"No tak, vstávej, Vlado," třásla Helsigarda Vladou tak silně, až se jí otřásl její chorý mozek.
"Co chceš?" ptala se nevrle.
"Je šest hodin ráno."
"No a? Co já s tím?"
"Víš, co se říká? Ranní ptáče dál doskáče."
"Ale dřív chcípne," odsekla.
"Poslouchej, já vím, že máš paměť horší než zlatá rybka, ale včera jsem ti nejmíň dvacetkrát říkala, že jedem ponorkou zpátky do Evropy."
"Cože? Tos teda nikdy neříkala!"
"Ale říkala."
"Neříkala."
"Říkala."
"Neříkala."
"Tak dost! Koukej si sbalit ty blbosti, co střádáš v těch šuplících," ukázala Helsigarda na železnou komodu, která svým vzhledem absolutně nezapadala do interiéru jejich obrovské vily, která byla vybavena do ostrovního stylu. Překvapivě kvůli tomu, že se tato vila nacházela na jejich soukromém ostrově, ke kterému přišly díky penězům svého zesnulého věznitele.
"To nejsou žádný blbosti," urazila se Vlada.
"Co se to tu děje?!" vrazila do místnosti Jolanda, když uslyšela, jak se zevnitř ozývá nelidský řev.
Vlada s Helsigardou se na sebe podívaly, jako by netušily, o čem Jolanda mluví.
"Nic."
"Okamžitě si sbalte a přestaňte tu křičet jak gorily!" začala křičet i Jolanda, protože byla tím největším pokrytcem, jakého měly tu smůlu poznat.
"Ale gorily jsou přece úžasné," řekla Vlada, zatímco Helsigarda horlivě přikyvovala.
"Na tohle fakt dneska nemám nervy," protočila Jolanda očima a práskla za sebou dveřmi.
"Já už na tohle taky nemám. Koukej si zabalit ty svoje serepetičky. Čeká se jen na tebe," vyprskla Helsigarda a odešla z pokoje.
"Chcípněte, krávy blbé," zakřičela za nimi Vlada a vytáhla zpod postele velký křiklavě žlutý kufr. Otevřela ho a začala do něj skládat obsah všech svých šuplíků napravo. Hodila dovnitř dvacet balíků čipsů nejrůznějších příchutí. Nebyla si ale jistá, zda jí to bude stačit. Měla totiž dny, kdy by takových balíčků dokázala spořádat sedm denně, ale také dny, kdy by do sebe nedokázala vsoukat více než dva.
Potom se přesunula k šuplíkům na levé straně a vyndala z nich vše, co tam měla včetně prachu, který se tam nakupil za dobu, co tento pokoj Vlada obývala. Její šuplíky obsahovaly hlavně takové věci, které se vyskytovaly nejvíce na špinavé zemi. Například několik zaschlých žvýkaček, špinavé ponožky, které patřily nejspíše Helsigardě, protože ta byla v tomhle domě ten největší mistr ve ztrácení věcí, a nebo taky chuchvalec vlasů, který našla Vlada ve sprše. Ten prý měla v plánu jednoho dne použít jako důkazní materiál.
A všechny tyhle věci si hodila do kufru. Ano, úplně všechny.
"Tak už jsem hotová," křikla o pět minut později Vlada, když zrovna tahala svůj obří kufr ze schodů.
"No konečně," řekly společně Jolanda a Helsigarda.
"Tak vyrážíme."
ČTEŠ
Helsigardino tajemství
HumorPoté co se Helsigarda, Vlada a Jolanda konečně nadobro zbavily svého věznitele jménem Morový doktor a převzaly jeho firmu, která je proslulá prodejem smrtícího nápoje zvaného Koka-Kola, byly přesvědčeny, že už je žádné problémy nečekají. To se však...