Helsigardino tajemství

Otravné kecy

"Vstávej, ty vemeno! Už je šest hodin," zvolala Vlada a mrštila po Helsigardě pytlem smažených brambůrků. Vzhledem k její nepříliš obstojné fyzické zdatnosti ji docela překvapilo, že se jí podařilo strefit Helsigardu přímo mezi oči. "Máš tu snídani. Až do postele."

"Auu!" zaskučela Helsigarda bolestí a otřela si čelo, na němž se jí objevil miniaturní škrábanec. "Co vyvádíš, ty slepice vypelichaná?! Víš, jak to bolí?"

"Co myslíš, že dělám?" pošklebovala se jí Vlada. "Snažím se tě probudit. Jsi jediná, kdo se tu furt válí."

"Dnes jdeme za Igorem tak, jak sis to přála. Byla jsi jediná, kdo tam chtěl jít, takže si pohni," přidala se k popichování i Jolanda a strhla z ní peřinu ve snaze donutit ji vstát.

Helsigarda však i přesto zůstala ležet. Zjevně jí ta postel plná roztočů vyhovovala.

"Na co čekáš? Dělej," popohnala ji Jolanda, "my jsme už jedly."

Helsigarda si promnula ospalé oči a natáhla se po balení smažených brambůrků, které v tuto chvíli leželo na jejím polštáři. Otevřela pytel a jeho obsah začala vyžírat jako červi mršinu.

Nakonec se jí tak jako vždy podařilo spořádat brambůrky dříve, než by Jolanda zvládla napočítat do devíti.

"To byla doba," utrousila Jolanda, když Helsigarda hodila na zem prázdný obal od brambůrek.

Konečně se mohly vydat dolů na recepci, kde spatřily recepčního, který se zrovna nervózně přehraboval v jednom ze svých šuplíků.

"Čusky," přistoupila k němu Helsigarda, kterou dnes bavilo otravovat lidi okolo sebe víc než kdy jindy, a opřela se rukou o pult.

"Co je?" vzhlédl k ní po krátké odmlce s povzdechem.

"Ale nic. Jenom jsem si tak říkala, že bych se mohla zeptat, jak to jde?" zeptala se jej s ironickým úsměvem.

"Špatně. Od rána jsem se nezastavil a pořád mě někdo zdržuje," odbyl ji.

"Helsigardo, musíme jít," zvolala Jolanda.

Helsigarda se zamračila. Pak ovšem opět nahodila ten otravný úsměv, který by byl schopen zvednout ze židle snad úplně každého. "Tak teda čau, no."

Odvrátila se od něj a vydala se ke dveřím, kde už Jolanda málem vystála důlek.

"Co to mělo znamenat?" obořila se na ni Jolanda, když vylezly z hotelu. Helsigarda jen s úšklebkem pokrčila rameny.

Cesta k Igorovi se jim dnes nezdála příliš zdlouhavá. Jediné, co jejich cestu trochu narušovalo, byl občasný výskyt opilců plahočících se domů z hospody, ale jinak šlo všechno jako po másle.

Prošly ulicemi se zapáchajícími kanály a zanedlouho již stály před domem, u jehož dveří leželo několik hromádek rozbitého skla. Ve chvíli, kdy je spatřily, jim bylo jasné, že dorazily na místo.

Helsigarda se jako první vydala ke dveřím a zazvonila na zvonek. Dveře se otevřely téměř okamžitě a vzápětí se jim naskytl pohled na Igora, který dnes vypadal, jako by mu někdo dal pěstí a druhou chytil o stěnu. Ve skutečnosti to však byly pouze jeho tmavé kruhy pod očima způsobené nedostatkem spánku.

"Ty vypadáš," uchechtla se Vlada.

Igor jí věnoval nepříjemný pohled. "To bude asi tím, že jsem dnes vstal ve tři ráno, abych mohl pracovat na tom tvém léku."

"Omluv ji, prosím," vložila se do toho Helsigarda. "Ona to tak nemyslela. Je prostě jenom trochu tupá. Že ano, Vlado?"

Vlada na její slova nijak nereagovala. Její pozornost mezitím totiž stihlo přitáhnout jakési smetí v rohu místnosti, ke kterému okamžitě zamířila prohlédnout si ho.

Jolanda s Helsigardou se mezitím posadily na psí pelech, který byl v této místnosti jediným nábytkem.

"Přišel jsi tedy na něco?" pokračovala Helsigarda, když si udělala pohodlí.

"Ne, nepřišel. Podobnou krev jsem nikdy v životě neviděl," přiznal roztrpčeně a sám se posadil naproti nim.

"A napadl tě alespoň nějaký plán jak najít toho lupiče?" ptala se ho s nadějí v hlase.

"Vlastně ano. Napadlo mě, že by-"

"Počkej, počkej, počkej," přerušila ho Jolanda. "Proč nám vůbec pomáháš? Co za to chceš?"

Igor se usmál takovým způsobem, že z toho Jolandě přeběhl mráz po zádech. "Tím se zatím nemusíte trápit."

Jolanda upřela zrak na Helsigardu, která ale z nějakého důvodu vůbec nevypadala znepokojeně.

Když už bylo jasné, že ani jedna nic neřekne, chopil se Igor opět slova: "Takže, jak jsem říkal - napadlo mě, že byste dnes mohly jít nastavit kamery k bunkru Morového doktora. Měl bych tu mít nějaké nepoužívané."

"A ty tam nepůjdeš proč?" zadívala se na něj Jolanda podezřívavě.

"Šel bych tam taky, ale mám tu práci. Musím vyrobit Vladě ten lék," řekl Igor s úsměvem, který se Jolandě naprosto hnusil.

"Žádný problém," stihla Helsigarda odpovědět dřív, než stačila mít Jolanda zase nějaké otravné kecy. "Moc rády tam půjdeme a ty kamery nastavíme."