Helsigardino tajemství

Vyrabovaný bunkr

Jolanda došla ke gauči uprostřed obýváku. Prohlížela si ho a přitom vzpomínala na dobu, kdy spolu na tomto gauči sedávaly a požíraly brambůrky. Na dobu, kdy s nimi požírala brambůrky i Gertruda.

Gertruda byla jejich kamarádka, která pobyt v tomhle bunkru nepřežila. Jako by se to stalo včera. Morový doktor se na Gertrudě rozhodl provést jeden ze svých pokusů. Tento pokus se jim oběma však stal osudným.

Jolanda se trpce pousmála. Ztráta Gertrudy jí velmi otřásla, ale Morový doktor dostal, co mu patří, což jí přineslo klid v duši. Byla ráda, že už na tomhle světě nestrašil.

Popošla k malé skříni naproti gauči a otevřela ji. Pochybovala, že se tam něco najde, ale od Morového doktora bylo možné čekat všechno. Prohlížela si obsah skříně a pak se v ní začala hrabat skoro tak dobře jako slepice v písku. Koneckonců s nimi měla spoustu společného.

Byla v ní všelijaká spousta různých serepetiček, u kterých nebylo možné určit k čemu jsou. Také tam zahlédla spoustu horoskopů, které měl Morový doktor až příliš v oblibě. Ty však Jolandu nijak zvlášť nezajímaly. Otevřela jiný šuplík, který okamžitě přitáhnul její pozornost. Nacházelo se v něm několik obálek. Jednu obálku vzala do ruky a otevřela ji. Vytáhla z ní jakýsi kus papíru, kde bylo nečitelným písmem něco naškrábaného. Se skleslým výrazem papír znovu vrátila do obálky. Jolanda číst neuměla a už vůbec ne takový škrabopis. I přesto si je ale schovala do svého batohu.

"Jolando, pojď sem," uslyšela vzápětí Helsigardin hlas, který se k ní linul ze zadní části bunkru. Batoh si hodila na záda a vydala se za Helsigardou, která se podle všeho nacházela v laboratoři, jež jim přinesla tolik utrpení.

"To, že jsem vás to tu nechala prohledat, neznamená, že tu můžete udělat takovej čurbes. Takhle tu najdete leda tak velký kulový," pokárala Jolanda Helsigardu a Vladu, když spatřila tu spoušť, na kterou se jí naskytl pohled. Po celé místnosti se válela spousta hromádek střepů, které pocházely především z rozbitých zkumavek a kádinek. Na zemi vedle stěny, kde se nacházel dřez, byla malá louže nějaké kapaliny, což byla s největší pravděpodobností rozlitá kyselina, která z tohoto dřezu tekla. Morový doktor se teď určitě musel obracet v hrobě. Jeho milovaná laborka, ono posvátné místo, do kterého vrazil takovou hromadu špinavých peněz, teď vypadala, jako by tu někdo uspořádal nějakou velmi divokou jízdu.

"To my ne," bránila Helsigarda sebe a Vladu, která seděla na zemi kousek od ní a prstem se nepřítomně přehrabovala v hromádce bordelu. "To už tu takhle bylo."

"To určitě," odfrkla si Jolanda.

"Já to myslím vážně, opravdu to tu už bylo," odpověděla s mírným rozhořčením Helsigarda. Jolandino kázání jí lezlo na nervy. Odkdy se vůbec starala o nepořádek?

"Už zase kecáš, ty jedna-"

"Můžeš mě sakra poslouchat?! To ti to opravdu nedochází?"

Jolanda se s ní chtěla hádat. V poslední chvíli jí však zatrnulo a všechno jí to najednou začalo dávat smysl.

"To ale znamená, že už tu někdo musel být před námi," řekla tiše, téměř neslyšitelně, a její obličej nabral podobně bělavé barvy jako vybavení této laboratoře.

"Proto jsem tě sem volala. Ty dokumenty tu nejsou. Prohledala jsem to tu s Vladou snad dvacetkrát. Je ti jasný, co to znamená?"

Jolanda sklesle sklopila pohled.

"Někdo ty dokumenty ukradl, že?" položila Jolanda otázku, na kterou již znala odpověď. Helsigarda přikývla.

"Jolando, myslím, že nám zbývá jen jedna věc. Musíme po sobě zamést všechny stopy a zařídit, aby se o nás ten, kdo tu byl, nedozvěděl, pokud se sem vrátí. A potom odsud musíme co nejdřív vypadnout."