Helsigardino tajemství

Pouliční šarvátka

Helsigardě bylo úplně jasné, co se stane, až vylezou ven z Igorova domu.

"Jsi blbá nebo navedená?!" rozkřičela se na ni Jolanda přesně ve chvíli, kdy za sebou zabouchly vstupní dveře. "To neumíš ani na blbou minutu zavřít tu svou nevymáchanou hubu?! Proč jsi mu to všechno musela vykvákat? Vždyť ani pořádně nevíme, co je to za člověka."

"Uklidni se, ty kozo pitomá," otočila se na Jolandu. "Kdybych mu to neřekla, tak by Vladě nemohl pomoct ani, kdyby se na hlavu postavil."

"Nevymýšlej si. Víš moc dobře, žes mu řekla víc, než jsi měla. Uvědomuješ si, jak snadno ty informace může použít proti nám?"

"A proč by to vůbec dělal?" pozvedla bradu a vyzývavě jí pohlédla do očí.

"No já nevím, proč asi? Třeba aby si z nás udělal pokusné králíky," řekla Jolanda s dávkou sarkasmu v hlase.

"Já vím, že si myslíš, že je Igor stejný jako Morový doktor. Ale já ho narozdíl od tebe znám. Vím, že není. Igor ne-"

"Že není?" přerušila ji Jolanda dřív, než stačila Helsigarda domluvit. "Tak on prej není!" zvolala a při tom pocítila, jak se jí začínala vařit krev v žilách. Se zatnutými pěstmi přistoupila k Helsigardě blíž.

"Ne, není," potvrdila Helsigarda a věnovala jí povýšený úšklebek, který si vyloženě říkal o to, aby jí ho Jolanda smázla z tváře.

Zvedla ruku a přemýšlela, z jaké strany jí ubalit dřív. Byla to těžká volba. Než se však stihla rozhodnout, ucítila kolem svého zápěstí pevné sevření. Byla to Vladina ruka.

"Kašli na to," řekla a pustila ji. Netušila, jestli ji poslechne, a tak radši znovu udělala pár kroků dozadu.

Jolanda ji však poslechla. Spustila ruku zpět dolů a odstoupila dál od Helsigardy.

Helsigarda se překvapeně ohlédla po Vladě. Ani ve snu by nečekala, že se za ni Vlada postaví. Tohle neschopné budižkničemu? Že by se jí stále přeci jen dalo pomoci?

"Jdeme," zavelela Jolanda nakonec. "Tady to řešit nechci. A navíc tu už nechci být ani minutu."

Cesta do hotelu trvala okolo deseti minut, nicméně kvůli napjaté atmosféře, jim připadalo, že se zpustlými ulicemi Vidlákova ploužily nejméně hodinu.

Jolanda byla stále rudá vzteky, ale to, co ji rozčilovalo ze všeho nejvíce, bylo, že Helsigarda jako jediná z nich uměla číst, ale teď se jí říct o dopisech, které našla v tom děsném bunkru, bála. Pokud se v nich nachází nějaké důležité informace a Helsigarda je všechny vyslepičí Igorovi, tak jim nebude zbývat nic jiného, než se přidat ke Gertrudě.

Rozhodla se proto, že se tyhle dopisy stanou jejím malým tajemstvím. Alespoň prozatím. A dokud nepřesvědčí Helsigardu, že je Igor opravdu někdo, komu se nedá věřit ani ze slabší poloviny, tak bude hledat jiný způsob, jak zjistit, co se v těch dopisech nachází.

Došly do ulice, kde stál jejich stále stejně hnusný luxusní hotel, a jejich mysl zaplavila radost z vidiny večeře v podobě přemaštěných brambůrků.

Vstoupily dovnitř a téměř okamžitě ucítily ten specifický zápach, který jim byl tak povědomý. Původ tohohle smradu jim byl známý již z doby, kdy žily v zajetí u Morového doktora. Někde v tomhle hotelu se rozkládá mrtvola.