Helsigardino tajemství

Pomoc Vladě

Igor je vedl svým polorozpadlým domem do prvního patra. Prošli chodbou s popraskanými zdmi a oloupanou omítkou, až dorazili k zamčeným dveřím. Odemkl je a pustil svou návštěvu dovnitř.

"Vítejte v mém království," prohlásil s pyšným úsměvem. Jeho laboratoř byla vskutku velkolepá. Na rozdíl od zbytku jeho domu, překypovala tato laboratoř množstvím toho nejmodernějšího vybavení. Bylo vidět, že na ní Igor nešetřil a stejně tak i na její čistotě si velmi potrpěl. Na podlaze nebyla jediná skvrnka a zdálo se, že stěny byly teprve nedávno natřeny na bílo. Uprostřed místnosti stál nablýskaný laboratorní stůl a všechno vybavení bylo úhledně uklizeno na svém místě v přihrádce. Něco takového bylo ve Vidlákově zcela nevídaného.

"Co to tu smrdí?" zašklebila se Helsigarda, která nebyla schopna ocenit krásu Igorovy laboratoře.

"Čistící prostředek," odpověděl. "To neznáš?"

Helsigarda mlčela. To byla pro Igora dostatečná odpověď.

"Tak tedy k věci," promluvil znovu po chvíli trapného ticha. Ukázal na bílou plastovou židli, která stála u zdi vedle laboratorního stolu a pokynul jí: "Vlado, posaď se sem."

"Co mi to bude dělat?" zeptala se svých kamarádek se znepokojeným výrazem potom, co se posadila.

Igor se usmál.

"Jenom ti vezmu trochu krve," vytáhl z šuplíku vedle Vlady injekci a došel k ní.

"Cože?!" zhrozila se Vlada. "To ani náhodou!"

"Neboj, ani to neucítíš," sklonil se k ní a chytil ji za předloktí.

"Nech mě!" vytrhla ruku z jeho sevření a odsunula se co nejdál od něj.

"Co děláš? Proč tolik vyvádíš?" nechápal.

"Počkej," vložila se do toho Jolanda. "Vlada má z injekcí hrůzu. Nejspíš za to může Morový doktor," vysvětlila mu a přisedla si na zem vedle židle, na které seděla Vlada. "Igor se ti snaží pomoct."

"Já nechci pomoct!"

"Bude to jen chvilka. Za chvíli ani nebudeš vědět, že se ti něco stalo," řekla popravdě. Věděla, že Vlada zanedlouho na vše zapomene.

"Ne!" zaječela, až se země otřásla.

"Drž už hubu," okřikla ji netrpělivě. "Na tohle nemáme čas."

Jak se zdálo, Jolandin nepříjemný tón bylo jediné, co na Vladu bylo schopno zafungovat. Klidně sice nevypadala ani v nejmenším, ale už alespoň přestala vyvádět jak potrefená husa. Igor se k ní konečně mohl přiblížit bez strachu o svůj vlastní život. Chytl ji znovu za předloktí a začal provádět přípravy na odběr krve. Sice pořádně neměl tušení, co dělá, ale to nikdo vědět nemusel.

Netrvalo dlouho a Igor konečně uchopil injekci do ruky.

"Zavři oči," poradil jí pro jistotu. Sám by býval zavřel oči, kdyby nehrozilo, že si jehlu zapíchne do své vlastní ruky místo Vladiny. Při své šikovnosti by se mu to podařilo klidně i dvakrát. Zhluboka se nadechl a zapíchl jí jehlu do žíly.

V tu ránu se po celém Vidlákově rozlehl Vladin nelidský řev. Jolanda s Helsigardou si bleskurychle zacpaly uši. Ale jak rychle řev začal, tak rychle i skončil. Igor Vladě vytáhl z ruky injekční stříkačku plnou červeně zbarvené tekutiny a zalepil jí ránu náplastí.

"Au," vykřikla jednohlasně Jolanda s Helsigardou, když Vlada konečně zmlkla, a sundala si ruce z uší.

"To jsem fakt netušil, že se mi to povede na první pokus," pokýval Igor uznale hlavou při pohledu na injekci s krví. Vypadal, že mu Vladin křik vůbec nevadil.

Krev z injekce přesunul do zkumavky, kterou následně postavil do stojanu. Jolanda jeho počínání bedlivě pozorovala. Igor se začal prohrabávat svou skříňkou a vytáhl z ní věci, které byly Jolandě povědomé z laboratoře svého zesnulého věznitele. Jejich účel jí však zůstal neznámý. Igor tyhle věci postupně vyskládal na laboratorní stůl a spokojeně se usmál.

"A teď už to zbývá jen otestovat."