Helsigardino tajemství

Setkání s dealery

Zhluboka se nadechli a Igor roztřeseně sáhl po klice dveří. Otevřel a zevnitř je ovanul horký vzduch páchnoucí po kouři a kanálech. Vstoupili do polorozpadlého baráku a rozhlédli se kolem. Nikde nikdo. Jedinou společností jim byla všudypřítomná špína a prach, několik použitých injekcí na jednom z několika skládacích stolků a pár prázdných konzerv od jídla.

"Jdete na lajnu, děcka?" ozval se znenadání čísi hlas linoucí se zpod stolu.

Všichni tři sebou trhli. Zjevně tu nebyli tak sami, jak si mysleli.

"Cože? Ne. Totiž, já-"

"Igore, jsi to ty?" zpod stolu vylezl jakýsi plešatý týpek se skelným pohledem. Lehce se zakymácel, když vstával ze země, a přidržel se o roh stolu.

"Ašíre?" vytřeštil oči Igor.

"Ano, jsem to já," potvrdil muž. "Stal se ze mě byznysmen. Tak jak jsem vždycky chtěl."

"Ve Stoce?"

"No jasně, čemu se divíš? Tady ve Vidlákově mám kšeft jako nikde jinde."

"No, to sice ano, ale já myslel, žes odsud chtěl vždycky vypadnout."

"Změnil jsem názor," pokrčil rameny Ašír. "Názory se mohou měnit. Tys ho přece taky změnil, nemám pravdu?"

Igor se zastyděl. "Jo, máš."

"Vzpomínáš, jak jsme za mlada kradli Medardovi pětilístek?"

Igorovi se v očích zračilo poznání. "Jo, vzpomínám. To byla prdel. Pamatuješ, jak na nás řval?"

Ašír propukl v smích. "Takhle jsi neřval ani ty, když jsi tenkrát viděl toho velkýho pavouka."

"Co je s ním vlastně dnes?" zajímalo Igora. "Myslím s Medardem, ne s tím pavoukem. Jste pořád v kontaktu?"

"Jo, pracujeme spolu. Zrovna je někde vzadu. Mám ho zavolat?"

Igor trochu váhal, netušil, zda ho Medard vůbec bude chtít vidět, ale nakonec svolil. Ašír doběhl do zadní místnosti a zanedlouho se vrátil spolu s jakýmsi mužem s plesnivě zelenou kůží. Za ty roky, co ho neviděl, se vůbec nezměnil.

"Tak to je ten, co mi chodil škubat trávu a potom tak nestydatě odmítl mou nabídku?" pozvedl obočí. Zkoumavě si Igora prohlížel. "Co tě sem přivádí? Zastesklo se ti po starých dobrých časech?"

"No, to úplně ne..."

"A kdo je vůbec tohle?" všiml si Medard Jolandy s Helsigardou, jež stály pár kroků za Igorem. "Já myslel, že ženský nemůžeš vystát."

Igor se letmo otočil za sebe a krátce pohlédl na Jolandu, jež nervózně přešlapovala z nohy na nohu, a na Helsigardu, která se ničím nerušeně dloubala v nose. "To se samozřejmě nezměnilo," vyprskl uraženě. "Někoho hledáme. Jmenuje se Vlada."

"A proč ji hledáte tady? Sem chodí jen smažky."

"A místní zločinci," doplnil Igor.

"Myslíš, že bude tady, jo?" odfrknul si Medard. "Je snad nějaký vyvrhel?"

"Spíš si myslím, že ji někdo unesl. Někdo z místní mafie," poslední slovo Igor zašeptal.

"Takže ty chceš, abych dnes večer šmíroval své zákazníky. Chápu to správně?" ujistil se Medard. Igorovi neunikl jeho lehce podrážděný tón.

"Přesně tak," potvrdil Igor. "Mě znají jako toho, kdo se bratříčkoval s Morovým doktorem. Kdyby mě poznali, bylo by po mně."

"Uvědomuješ si, jak velkou laskavost po mně chceš? Pokud se dozví, že jim nějakým způsobem zasahuju do jejich plánů, tak přijdu o svůj největší zdroj příjmů. A dost možná i o svůj život."

"Mohu ti nabídnout svůj příjem," navrhl Igor řešení.

"Ne," odmítl Medard. "Dáš mi něco jiného."

Igor ucítil, jak ho polil studený pot. "Co chceš?" zeptal se a přitom se snažil nedát najevo své pocity.

"Chci spolupráci. A chci, abys udělal to, cos kdysi udělat odmítl."