Helsigardino tajemství

Krev mrtvoly

Vlada fascinovaně zírala na Igorovo počínání. Na svém stolku měl vyskládáno množství zkumavek a kádinek, o jejichž účelu neměla Vlada nejmenší ponětí. Igor však věděl úplně přesně co s nimi. V jedné kádince měl jakýsi zvláštní roztok zelenožluté barvy. Roztok nabral do kapátka a opatrně jej přenesl do zkumavky s Vladinou krví. Krev začala při kontaktu s roztokem lehce šumět.

Igor nepatrně nakrčil nos a přidal do krve další dvě kapky. Teď už krev bublala jako vroucí voda v hrnci.

"Zvláštní," zamumlal si pro sebe. Natáhl se ke stolu pro čistou zkumavku a nalil do ní trochu bublající krve. Zapálil kahan a následně ji nad ním začal ohřívat.

Zanedlouho se krev vypařila a jediné, co po ní na dně zkumavky zbylo, byla jakási hnědočerná usazenina.

Igor na ten výjev vykulil oči tak moc, že by mu snad vypadly z důlku, kdyby si je rukama několikrát neprotřel.

"Co je?" zeptala se Helsigarda, když spatřila jeho výraz, "co to znamená?"

Igor se nervózně ošil a upravil si čelenku, kterou měl na hlavě.

"Takhle se krev normálního člověka nechová. Mělo to být lehce nazelenalý."

Helsigardina obličej zůstal bezvýrazný. Koutkem oka pohlédla na Jolandu, která se tvářila úplně stejně jako ona.

"Vám je to jedno?" zeptal se jich Igor po chvíli marného čekání na odpověď.

"Není," prolomila konečně Helsigarda trapné ticho, "jenom nás to nijak nepřekvapilo."

"Snad sis nemyslel, že je Vlada normální," utrousila Jolanda.

"To úplně ne, ale... Počkat," zarazil se, "vy víte, co s ní je?"

"Copak se ti o tom Morový doktor nikdy nezmínil?" podivila se Helsigarda.

"O čem, sakra?!"

"O tom incidentu," odmlčela se, "o tom, jak jsem ji zabila."

Jediné, čeho byl Igor v tu chvíli schopen, bylo zírat na ni jako na ožralého vepře.

"Zabila? Vladu?" S těmito slovy se obrátil k Vladě a strčil jí prst přímo pod nos. "Tak to mi teda vysvětli, co tím myslíš. Vždyť je naprosto očividně zcela živá."

Jolanda se na Helsigardu nesouhlasně podívala. Helsigarda však její pohled záměrně ignorovala.

"Vzpomínáš na dobu, kdy jsem pracovala pro Morového doktora?"

"Ano," přikývl Igor.

"Řekl ti někdy, proč jsem u něj přestala pracovat? A co se se mnou stalo potom?"

"Trochu se zmínil, ale přesný důvod proč mi nikdy neřekl. Byl to trochu tajnůstkář, nikdy mi toho moc neprozrazoval."

"V tom případě bych ti to nejspíš měla říct. Abychom se posunuli dál," letmo pohlédla na Jolandu, která vyplašeně kroutila hlavou na znamení nesouhlasu. Helsigarda tomu však nevěnovala žádnou pozornost.

"Tak mluv," pobídl ji dychtivě.

"V době, kdy Morový doktor stále ještě pracoval na svém smrtícím nápoji, potkal v jednom baru tři holky, s jimiž uzavřel takovou menší dohodu, díky které se dostal ke kusu medvědí kožešiny. A tahle kožešina se z nějakýho důvodu dokázala hýbat. Rozhodl se proto prozkoumat její chemické složení, a díky tomu objevil jakousi neznámou radioaktivní látku. Chtěl se ji tedy pokusit použít. Napíchal to Jolandě do žíly a pak pověřil mě, abych pomocí jeho smrtícího nápoje zabila Vladu a Gertrudu. Nakonec se ukázalo, že Jolanda je díky té látce schopna oživovat mrtvoly, takže se jí obě dvě podařilo přivést zpět k životu."

"Takže Vlada je oživená mrtvola?" zeptal se fascinovaně Igor.

"Ano. A já taky," dodala Helsigarda.

"Vážně?" podivil se Igor.

"Vážně. Tyhle dvě spolu s Gertrudou se mě totiž po tomhle experimentu rozhodly umlátit florbalovými holemi. A ten debil se tomu ještě smál," rozohnila se Helsigarda. "A tak jsem se na něj po právu nasrala. Rozhodla jsem se, že už mu pomáhat nebudu. Místo toho jsem vzala jednu z těch florbalových holí a rozbila mu s tím skoro všechno laboratorní vybavení, aby už nemohl vyrábět Koka-Kolu. A pak jsem se rozhodla osvobodit jeho vězeňkyně a spolu s nimi utéct. Jenomže mě pár metrů od východu z bunkru chytil. A víš co on udělal? Zabil mě taky! Takže mě Jolanda musela taky oživit a s útěkem byl konec."

Když konečně domluvila, znovu střelila okem po Jolandě, která ji propichovala nakvašeným pohledem, kterého si však Helsigarda přes své lamentování vůbec nevšimla.

"Takže Jolanda je z vás jediná, kdo je doopravdy naživu?" ujistil se Igor.

Helsigarda přikývla.

"Ale Vlada je jediná, kdo trpí ztrátou paměti."

"Přesně tak," potvrdila Helsigarda.

Igor si zamyšleně promnul bradu.

"Bohužel vám teď nejsem schopen říct, co za tím může být. Můžu do zítřka provést ještě pár dalších testů na Vladině krvi, ale teď už mi tu moc platný nebudete. Můžete jít," pokusil se je co nejslušněji poslat domů. "Dobrou noc."