Helsigardino tajemství

Levný šunt

"Ona je pryč," hlesla Jolanda. "Proč jsme na ni nemohly dávat větší pozor?"

"My?!" rozohnila se Helsigarda. "Kdybys pro jednou zavřela hubu a přestala se se mnou hádat, tak by to takhle vůbec nemuselo dopadnout."

"Já?! To ty se furt hádáš se mnou!"

"To teda nehádám. Ty se hádáš se mnou!" oponovala Helsigarda. Jolandě škublo v obličeji.

"Ne, ty se mnou!"

"Ty se mnou!"

"A dost!" vyštěkla Jolanda. "Takhle to nevyřešíme. Musíme ji nějak najít."

"Hlavně to musíme říct Igorovi." Jolanda po ní vrhla vražedný pohled. "Víš moc dobře, že musíme. Nehádej se se mnou."

Helsigarda se nedočkala žádné odpovědi, pouze tichého zasyčení připomínající hada. Vyrazila s Jolandou pryč z této ulice. Kameru ledabyle pohodily kamsi do křoví a pak zamířily směrem k Igorovi. Cestou se ostražitě rozhlížely okolo sebe, zda náhodou někde nezahlédnou Vladu. Bylo to marné. Jediné, co široko daleko slyšely, bylo chrápání ožralých bezdomovců na lavičkách.

Nic kolem nenasvědčovalo tomu, že by měl být dnešek něčím jiný než jakýkoliv jiný den ve Vidlákově.

Dorazily před Igorův dům a zabušily na dveře. Netrvalo dlouho a ozvalo se odemykání zámku.

"Máte hotovo?" vykoukl netrpělivý Igor ze dveří. Jolanda a Helsigarda zavrtěly hlavou. "A kde je?"

"Nevíme. Ztratila se nám po cestě," zachmuřeně sklopily pohled.

"To snad nemyslíte vážně! Že já vám s něčím věřil. Máte vůbec tušení, kolik mě stála?!"

"Tys ji kupoval?" zděsila se Jolanda a vyplašeně se otočila na Helsigardu, která se netvářila o nic klidněji.

"Ne, sebral jsem ji Morovýmu doktorovi ze skříně. Jasně že jsem ji koupil! Ve večerce u jednoho Vietnamce."

"Cože?!" zhrozily se. "Ve večerce?!"

"Samozřejmě. Co na mě tak koukáte?" nechápal Igor. "Copak je něco špatnýho na tom, kupovat za levno?"

"To nemůžeš myslet vážně!"

"Co vám je? Vy jste nikdy nekupovaly levnej šunt na jedno použití?"

Jolandě i Helsigardě zatrnulo.

"Tak tohle jsi přehnal," vytočila se Jolanda. "Vlada není žádnej levnej šunt!"

"Vlada? Co to meleš?" divil se Igor.

"A co jinýho jsi teda kupoval?"

"No, tu kameru přece! O čem jiném se tu asi bavíme?"

Jolanda zůstala stát zaražená jako vidle v hnoji. Nezmohla se na jediné slovo.

Najednou se odněkud ozvalo chrochtnutí. A pak další. A další. A další. Ano, bylo to tak. Igor se začal smát.

"Snad jste si nemyslely, že bych dobrovolně kupoval Vladu?" smíchy se za břicho popadal. "Vladu!"

Jolanda jen nechápavě zírala, jak Igorovi tečou z očí slzy od smíchu, zatímco Helsigarda se marně snažila přijít na to, co říct. Nakonec to skončilo tak, že taky dostala výtlem, a tak se přidala k Igorovi.

"Vy jste fakt úplně vymletý!" vystartovala na ně Jolanda. "Vám to fakt nedochází?"

Helsigarda s Igorem jí věnovali nechápavý pohled.

"Vlada se ztratila a vy se tu řechtáte jak zmatlaný kůň," pokračovala. "Přijde vám to normální?"

Smích ustal a Jolanda je probodla pohledem. Pár okamžiků nebylo slyšet nic jiného než psí šťekot někde v dáli.

"Kurvadrát!" prolomil ticho Igor, když mu docvaklo, co se stalo. "To si ji neumíte uhlídat?"

"No, na mě nekoukej. Za to může Helsigarda," střelila po ní pohledem Jolanda.

"Já? Tohle byla tvoje chyba!"

"To teda nebyla. Kdyby sis nezačínala-"

"To ty sis začala!" skočila Jolandě do řeči.

"Držte zobák, slepice!" okřikl je Igor. "Tohle nikam nepovede."

"Ale co jinýho máme dělat?" kňourala zoufale Helsigarda.

"No co? Půjdeme dovnitř a vy mi hezky od začátku do konce vyklopíte, co se stalo."