Betrothed / Zasnoubený [Alice in Borderland FF]

Kapitola 1. - Osudný dopis

Chotův POV

Rychle jsem přešel na další stránku a vybral jeden vtip.

„Teď seš na řadě ty." oznámil Karube Arisuovi, ukazujíc na plechovky limonády, které ležely o kus dál. Arisu vzal z platíčka novou a načal ji. Nejdřív se mu v obličeji objevilo zmatení, a pak si k drinku přičichl. „To není energeťák." prohlásil. Karube si plechovku převzal a podíval se na její potisk.

„Hello Kitty Star Drink – Malina?" přečetl nahlas, a pak se otráveně podíval na mě. „Slíbils, že doneseš energeťáky."

Já se jen potutelně zasmál a na tváři se mi objevil úsměv. „Sorry, jiný jsem nesehnal."

Arisu si ale plechovku vzal zpět a opět k ní začichal.

„Ale nevoní to špatně." řekl a zkusil se napít. „A ani to tak nechutná. Prostě normální malinovka." Karube mu pitíčko vytrhl z ruky. „Dej to sem a nepij to! Ještě z toho chytneš panictví!" řekl Karube a všichni jsme se rozesmáli.

Byla to narážka na mě.

Ano, já jsem jako jediný z naší tříčlenné party čistý jako čerstvě napadlý sníh.

Nevím proč, ale měl jsem rád, když si z toho kluci dělali srandu.

Arisu vzal plechovku zpátky, plným douškem se napil a s plnou pusou mi naznačil, ať mluvím. Já jsem se opět obrátil k mobilu a přečetl si vtip, který jsem vybral.

„V lese na mýtince leží spící muž, na zádech má velký batoh, kolem pobíhají zvířátka, pod ním hřeje vlhký mech a okolo poletuje tisíce much. Co má muž v batohu?"

Arisu s ústy plnými malinovky výrazně zavrtěl hlavou. Já se na něj zadíval a prozradil mu odpověď.

„Padák."

Arisu to nevydržel, vyprskl smíchy a všechna malinovka z jeho úst byla rázem všude okolo, včetně jeho brady, betonového parkového stolu, u kterého jsme seděli na lavičkách a na mně, protože jsem seděl naproti němu. Karube naštěstí zásah nedostal, protože seděl vedle Arisua.

Ten stále hýkal smíchy, jak ho ten vtip rozesmál.

„Ty jsi prase!" osočil ho Karube a já i on jsme se začali řehtat téměř stejně jako Arisu.

Když jsme se uklidnili, rozhodl jsem se podívat na svůj mobil. Všiml jsem si času. 18:30.

„Jejda, musím domů." řekl jsem a měl se k odchodu. „Ahoj, Choto!" zamával mi Karube. „Uvidíme se zítra ve stejnou dobu!" vyprovodil mě Arisu.

„Na stejném místě!" potvrdil jsem účast na dalším setkání a odešel domů.

Cestou jsem se ještě stavil v kavárně. Měl jsem celkem hlad. Stoupl jsem si do fronty. Vytáhl jsem z kapsy kalhot sluchátka a začal jsem poslouchat písničky. Nic jsem neřešil. Prostě jsem se jen občas podíval, jak pokračuje fronta. Od poslouchání mě vyrušil strašný křik.

Sundal jsem si sluchátka a podíval jsem se, co se děje.

Nějaké děvče s barevnými vlasy a servírka, která v kavárně obsluhovala, se právě sbíraly z podlahy, na které byl teď pěkný nepořádek, který tvořilo převážně rozbité sklo a čokoládová zmrzlina. Většina zmrzliny ale skončila na školní uniformě dívky. Měla každé oko jinak zbarvené a vlasy měla obarvené na zářivě červenou. Jakmile se zvedla a podívala se na sebe a na to, jak dopadlo její oblečení, na tváři jsem jí viděl zárodek čirého hněvu.