Betrothed / Zasnoubený [Alice in Borderland FF]

Kapitola 8. - Královsky podivný sen

Chotův POV:

Když Ikari překvapivě přijala, ihned jsem se ptal, co jí její táta řekl. Ta však prohodila, abych to pustil z hlavy. Přebrala si prsten a zkusila si ho.

„Tu barvu bych si nevybrala." Nemohl jsem si odpustit poznámku, kterou jsem se jí snažil povzbudit. „Kdyby to bylo na mě, Ikari, vybral bych ti červený." Ikari se mile usmála. To bylo poprvé, co jsem na její tváři viděl milý úsměv. Zřejmě ji potěšilo, že jsem o ní něco přeci jen věděl.

Ještě chvíli si naše rodinky povídaly, než byl čas se rozloučit.

Pak jsem to viděl. Banda mi ukázal gesto, že všechno bude v pořádku, že něco vymyslí. Když jsme Bandovi vyprovodili, utíkal jsem nahoru, nevnímaje volání mé matky. Svlékl jsem se v koupelně z toho obleku a vlezl si do vany. Napustil jsem si plnou horkou koupel s pěnou a vonnou solí. Potřeboval jsem se odreagovat. Když jsem si oblékl triko s krátkým rukávem a boxerky, v čemž jsem normálně spal, dostal jsem se konečně do pokoje, hodil jsem šipku do postele a popadl telefon. Ten mi výslovně máma zakázala mít u sebe.

10 nepřijatých hovorů od Karubeho, dvanáct nepřijatých hovorů od Arisua a 21 nepřečtených zpráv. Podíval jsem se na ně.

„Choto, co se děje?"

„Choto, proč mi to nezvedáš?"

„Něco se stalo v rodině?"

„Vzala ti máma mobil?"

„Choto, prosím, odpověz!"

Rozhodl jsem se, že tohle napravím až ráno. Rozhodl jsem se, že zítra vynechám školu a půjdu místo toho do parku, kde se setkáme s partou.

Táta se vrátil domů. Slyšel jsem, jak se máma s tátou hádají. Zřejmě se táta podle řevu dozvěděl, co mě dneska máma přinutila na té večeři s Bandovými udělat. Přitáhl jsem si polštář a přikryl jsem si s ním hlavu. Ještě chvíli jsem si zacpával uši a měl pevně zavřené oči, než jsem usnul vyčerpáním.

Když jsem otevřel oči, viděl jsem nad sebou modrou. Až když jsem v tom spatřil, a hlavně slyšel racky, došlo mi, že je to obloha a já ležím na zemi.

Zvedl jsem se. Viděl jsem, že ležím na betonové zemi, uprostřed nějakého přístavu s kontejnery. S takovými těmi, které se nakládají na obří nákladní lodě. To mě někdo jako převezl a vykopl mě tady, nebo co?

Rozhodl jsem se, že se trošku porozhlédnu. Pochodoval jsem kolem asi deset minut. Jako kdyby snad ten přístav neměl konce.

V tu chvíli mi to asi tak nějak došlo.

„Je to sen?" zeptal jsem se nahlas.

„Co si myslíš ty?" ozvalo se za mnou.

Ohlédl jsem se. Hlas zněl mladě, ale hlavně velmi mile.

Byl to muž a pohled na něj mě šokoval. Měl tmavě hnědé vlasy po ramena, hnědé oči, výrazné rty, hezký obličej, ale hlavně...

On byl úplně nahý.

A nevypadal vůbec špatně, a to jsem heterák.

Vedle toho mě zaujal také symbol, který měl vytetovaný na pravé tváři – karetní symbol kříže.

Pak mi došlo, že se mě na něco zeptal.

„No... Já nevím...Kdo jsi?" zeptal jsem se. „Jsem Křížový král. Vedu nejtěžší z křížových her, Osmózu."

Ani slovo jsem mu nerozuměl. Křížový král? Osmóza? Co prosím?

Pak mi dal naštěstí stručnou a jasnou odpověď.

„Ale pro tebe, Choto, jsem Kyuma." Šel ke mně a vzal mě kolem ramen. „Promluvme si. Je to důležité." „Vzhledem k tomu, že víš, jak se jmenuju, asi je to sen, co?" Kyuma přikývl.

Když jsme šli tím přístavem, uvědomil jsem si, že slyším hudbu. A ta hudba se stále přibližuje.

Přišli jsme na otevřený plac. Na jednom kontejneru stáli čtyři další lidi a hráli na hudební nástroje.

Kyuma hlasitě zapískal.

„Pojďte sem dolu, parto! Chci vám někoho představit."

Kapela byla veselá cháska. Ukázalo se, že Kyuma je zpěvák a frontman, přičemž ostatní jeho přátelé jsou muzikanti.

Byli velice přátelští a na to, že to byl sen, se mi zdáli překvapivě reální. Go'oken byl baskytarista. Dělal parkur a měl tetování draka. Zdál se také velice hyperaktivní. Shitara byl klávesista. Měl na sobě ležérní černožluté tepláky, pantofle, bílé triko s modrými skvrnami, které vypadalo až podezřele příliš jako dámské a hnědou rozepnutou košili, Maki byl bubeník, měl na sobě duhový náramek, na kterém bylo napsáno „Jsem gay a jsem na to hrdý", červenou rozepnutou vestu s krátkým rukávem, šedé delší volné triko a upnuté černé džegíny. Uta, kytaristka, byla z kapely jediné děvče. Byla napůl Italka, měla na sobě černý krátký top, bílé pytlovité kalhoty s černými skvrnkami a na rameni měla vytetované srdce. Kyuma byl zpěvák, frontman a také kytarista.

Celý den (pro mě noc) se se mnou bavili, povídali jsme si a říkali si vtipy a historky. Dokonce jsme si byli i zaplavat v moři a Maki mi dovolil vyzkoušet si jeho bicí.

Kyuma a celá kapela mě poté odvedli pryč, k jakémusi kovovému sloupu. „To je naše základna." vysvětlil Kyuma. „Je zásadní v naší hře, Osmóze, ale teď je klíčová pro tebe, Choto. Když se jí dotkneš, tak se probudíš." vysvětlil mi Kyuma.

Všichni jsme se rozloučili a já se rozešel k té základně. Ostatní mávali. Také jsem jim zamával a připlácl celou dlaň na tu kovovou konstrukci. Koule, která byla na vrchu začala jiskřit a všechno pohltila bílou září.

Pak jsem se probudil.

Slyšel jsem, jak mě máma volá na snídani.