Betrothed / Zasnoubený [Alice in Borderland FF]

Kapitola 17. - Zvláštní telefonát

Chotův POV

Když jsem se vrátil domů ze školy, která se vlekla jako šnek, našel jsem matku v kuchyni. Měla kolem rukou obvazy, a také kolem hrudi.

„Mami?" oslovil jsem ji. Ona vyběhla a objala mě.

Naplno se rozbrečela.

Co se zase stalo?

„Choto," oslovila mě. „můžeme si gratulovat. Svatba se přesouvá na čtrnáctého. O dva dny později."

„Nemohl jsem být šťastnější. Sice se svatba nezrušila, což jsem chtěl slyšet, ale aspoň něco.

Já jsem šel do pokoje a sedl si k počítači. Nesmím být furt smutný. Musím se nějak odreagovat. Začal jsem hrát jednu střílečku. Zrovna, když jsem prohrál, mi zazvonil telefon. To číslo jsem nepoznával.

„Halo? Tady Segawa." představil jsem se jako vždy, když jsem obdržel telefonní hovor z neznámého čísla.

„Ahoj, Choto, tady Ikari."

Poznal jsem ji po hlase. Místo odpovědi na pozdrav jsem se však zeptal: „Aha a odkud znáš moje číslo?"

„Dala mi ho tvoje máma. Každopádně, volám ti, protože svatba se přesouvá. Myslím, že bys to měl vědět..." řekla Ikari. V jejím hlase byla znát úzkost. „Ikari," oslovil jsem ji. „Nestalo se něco? Zníš nějak smutně." zeptal jsem se citlivě. Nečekal jsem v žádném případě to, co se stane potom.

Ikari se rozplakala.

„Ikari," oslovil jsem ji opět. „co kdybys ke mně dneska v noci přišla? Můžeme se kouknout na nějaký film, dát si něco sladkého a ty mi můžeš říct, co se děje."

Ikari stále brečela, ale zvládla ze sebe vysoukat, že souhlasí.

Zdá se, že to bude ještě zajímavá noc.

Konečně mám zpátky inspiraci, přátelé. Nevím, zda je to tím, že mám zítra devatenácté narozeniny, ale vymyslela jsem další průběh příběhu. Držte mi palce a jiné končetiny.

Shadow

PS. Ano, ten obrázek nahoře je opravdu spící Tomohisa Yamashita / Kyuma :D