Betrothed / Zasnoubený [Alice in Borderland FF]

Kapitola 3. - Setkání

Chotův POV

„Dobrý den," pozdravila moje matka a poklonila se tak hluboko, jak jen to šlo. Paní Bandová, matka rodiny, na pozdrav neodpověděla, a místo toho se jen chladně zamračila. „Projdeme se ven?" zeptala se a pokynula rukou ke dveřím.

Já jsem jen tiše pozoroval.

Obě dvě matky se rozešly ke dveřím a my je následovali.

Babička rodiny Bandů nás najednou všechny předešla a zastavila se přede mnou. Pak se otočila, aby na mě viděla. Z kapsy vytáhla brýle s hranatými obroučky, nasadila si je a změřila si mě pohledem. Bylo jasné, že se dívá, jestli jsem pro její vnučku "vážně ten pravý".

Pak se usmála.

„Tak to jsi ty Chota, jo?" zeptala se a viděl jsem na ni, že nebyla úplně přesně nadšená z toho, koho nutí matka, abych se s Akari? Ikari? Hikari? Už nevím, jak se jmenovala, oženil. Zřejmě po jejím boku chtěla vidět někoho, koho bude opravdu milovat a tento vztah bude vzájemný. Nejlépe asi někoho dobře vychovaného, fyzicky silného, s dobrými příjmy.

„Choto!" ozvalo se zvenčí zavolání mojí matky, abych k ní přišel. Dřív, než jsem mohl vůbec něco dělat, zareagoval můj "synovský instinkt" a k matce jsem opravdu šel. Před cizími lidmi jsem se chovat špatně nechtěl, zvlášť když, jak jsem si uvědomil, mohou naši rodinu zachránit z osidel dluhů.

Stanul jsem po boku své matky, a zároveň naproti paní Bandě.

Ta si mě, stejně jako babička Banda začala prohlížet.

„Ten je pěkný." pochválila mě paní Banda, zřejmě ve snaze mi zalichotit. Mně to ale spíše znělo, jako kdyby si někde v obchodě vybírala nový kabát. „Ikari!" zavolala zpátky dovnitř a směrem k nám zamířila ta dívka s červenými vlasy. Trošku mi připadalo, jako kdyby volala na psa a ne na vlastní dceru.

„Choto, tohle je Ikari, tvoje budoucí manželka."

Moje máma mě ani nenechala něco říct, nebo vůbec pozdravit. „Copak studuješ?" zeptala se. „Střední školu, takže nemám čas, ani náladu, zajímat se o tohle pako." řekla Ikari naštvaně. Její máma a moje máma, jako by její odpověď ani neslyšely. Jen se začaly bavit o tom, že dneska by byla vhodná doba se seznámit pořádně.

Nakonec se domluvily, že dneska k nám Bandovi přijdou na večeři a že tam se vše dohodne. Poté odešly obě dvě stranou.

Cítil jsem tvrdý úchyt na svém tričku, tvrdé přitáhnutí a najednou jsem stál tváří v tvář Ikari. „Poslyš, Choto." poprvé mě oslovila jménem. Studený pot proto mnou najednou projel. „Nejsem ten typ holky, která by byla odvařená z manželství a lásky. Víš, já nepodporuju lásku, protože nevěřím v něco, co neexistuje." chtěl jsem už namítnout, že pravá láska existuje, jenom na ni ještě nenarazila, a tím pádem v ní ztratila víru, ale nepustila mě ke slovu. „Nesnáším své rodiče za to, že mě v podstatě chtějí darovat tobě, takže tě chci varovat, že ženy jsou plnohodnotné osoby a nejsou ničí majetek, takže zapomeň na to, že budu běhat po domě, dělat ti poskoka, vařit ti, prát ti a uklízet bordel po praseti, jakými vy muži jste. Varuju tě, že TY nejsi nejdůležitější osoba v domě." Chtěl jsem říct, že tohle si opravdu o ženách nemyslím, a že dává všechna vejce do jednoho košíku, ale ona mě jen pustila a odešla.

Máma si toho všimla a šla za mnou. „Hej, běž za Ikari." zašeptala. Já jsem tak udělal. Sice jsem ke své matce cítil zášť za to, že mě v podstatě prodala, ale opravdu jsem nechtěl, aby kvůli mé sobeckosti šla do vězení.

„Ikari, počkej!" zavolal jsem na ní a chytil jsem jí za ruku. Ta se po mě otočila a střelila po mně pohledem. „Pusť mi tu ruku." rozkázala mi. Nechtěl jsem problémy, a tak jsem jí pustil. Vypadalo to, že je vážně ochotná mě uhodit. „Promiň," omluvil jsem se. Když jsem se podíval, tak nás zatím dohnaly naše rodiny. Zřejmě chtěli všichni vidět, jak pokračuje náš "vztah". Ikari však odešla k červenému autu, které patřilo rodině Bandů. Zavřela se do něj a nechtěla se na nás ani podívat. Její sestřička odešla také do auta. Něco řekla své sestře, a poté ji objala. Bandovi se zasmáli. „No, víte, je to trochu výbušná povaha." zasmál se pan Banda a paní Bandová přikývla a rozesmála se. „No, uvidíme se večer. Ještě musíme na policejní stanici kvůli tomu..." pan Banda by byl býval dořekl větu, ale jeho paní mu zakryla pusu. Zřejmě důvod návštěvy na policii nechtěla sdílet. „Tak se uvidíme večer." završila se šťastným úsměvem moje matka. „Rodinko, odjíždíme."

Když jsem se ohlédl, viděl jsem, že dnes budu mít kromě společné večeře ještě jeden problém navíc.

BMW 523d...