Betrothed / Zasnoubený [Alice in Borderland FF]

Kapitola 15. - Soud

POV Ikari

Jakmile jsme s Chotou a mámou skončili v nákupním centru, kde jsme vybrali šaty, bylo mi jasné, kam jedeme dál. Vysadily jsme Chotu u jeho školy a jely rovnou domů. Babička, táta a Miku čekali před domem, aby mohli nastoupit. Miku tiše brečela a babička měla v očích zasmušilý výraz.

Nasedli a rozjeli jsme se do soudní síně Zetsubo.

Když jsme přijeli, čekal na nás venku policista.

„Tak, jste seznámeni s pravidly soudního řízení? Víte, jak to probíhá?" zeptal se. Vypadalo to, že Miku moc neví, o co jde, a on si toho všiml. „V soudní síni se nesmí jíst, pít, mluvit bez vyzvání, a ani jinak povykovat a křičet.

Sebrala jsem veškerou svou odvahu. „Kde je Sunato?" zeptala jsem se a do očí mi vhrkly slzy. „Váš bratr je právě uvnitř se zřízenci z naší stanice a probírají pravidla řízení. Shánějí mu také právníka. Nyní už pojďte, soud začíná za deset minut." řekl policista, a ještě se zastavil. Sáhl do kapsy a podal tátovi obálku. „Tohle je pro vás, je to za tu podlahu a dveře." Táta poděkoval a vložil si peníze do vnitřní kapsy bundy. Pak jsme šli dovnitř. Společně s námi vešel i muž v černém obleku. Měl černé, krátké vlasy a hranaté brýle.

Když jsme vešli, pustil se s námi do řeči. Byl to Keiichi Kuzuryu, bráškův přidělený právník. Nic nám neslíbil, ale řekl, že udělá všechno proto, aby ho z toho vysekal.

Když jsme dorazili do soudní síně, byla tam už porota a my jsme si sedli na lavičku, kde seděli svědkové. Kromě nás tam byl ještě asi čtyřicetiletý pár, jedna paní a dívka, asi pětadvacetiletá. Jedno měli všichni společné – všichni plakali. Zároveň si také všichni odsedli, když jsme se posadili mezi ně.

Když jsme všichni byli posazeni, dveře zaskřípaly a vešly dvě osoby – Sunato a pan Kuzuryu. Pan Kuzuryu si sedl za stůl, který byl na druhém konci místnosti a bráška si stoupl za pultík, který byl nedaleko a naproti sedadlu soudce.

Až teď jsem si všimla, že má spoutané ruce.

Když přišla soudkyně, všichni jsme se postavili.

Soud se vlekl a všichni jsme byli postupně vyslýcháni. Ukázalo se, že ti brečící, kteří seděli vedle nás, byli příbuzní zesnulých žen.

Když byla u výslechu ta mladá pětadvacetiletá dáma, tak se nedala utišit – pořád brečela.

„Klid, paní svědkyně. Právě proto, abychom to vyřešili, jsme dnes tu." pokusila se paní soudkyně uklidnit situaci.

„Ano, přiznávám." ozval se Sunato. „S vaší sestrou jsem chodil, slečno Marinuki. Měl jsem ji rád a stejně jako vás mě zdrtilo, co se jí stalo."

„Tys ji měl rád, jo?" zeptala se slečna Marinuki. „Naši Kiku!?" zvýšila hlas.

„ALE TYS JI ZABIL!" Slečna Marinuki ztratila veškeré zábrany. Vyběhla a snažila se Sunata uhodit.

Paní soudkyně zašmátrala dolu pod stůl a stiskla nějaké tlačítko.

„JUSTIČNÍ STRÁŽ!" zakřičela paní soudkyně. Do místnosti vkročili dva policisté a chopili se jí. „Odveďte prosím paní svědkyni." poprosila a oni ji odtáhli ven. „Ještě počkejte!" řekla soudkyně, a ještě je zastavila. „Na rozloučenou vám, paní svědkyně, uděluji pořádkovou pokutu ve výši dvou set tisíc jenů.

Pak už nechali řvoucí svědkyni odtáhnout. Ta ještě křičela, že všechny nás nenávidí.

Nakonec měl pan Kuzuryu projev a snažil se dokázat Sunatovu nevinu.

Došlo na nejhorší.

Soudkyně otevřela svoje poznámky, které si v průběhu soudu zapsala a řekla nám, abychom vyčkali. Asi hodinu jsme seděli, zatím, co ona se rozhodovala.

Konečně to skončilo.

Soudkyně se postavila a otevřela svůj spis.

„Přítomní, povstaňte," všichni jsme to udělali, a ona pokračovala.

„a vyslechněte rozsudek jménem Japonského císařství. Banda Sunato, narozen v Tokiu, dne 11. 9. 1992, je vinen z trestného činu znásilnění, čtyřnásobné vraždy, křivé výpovědi u soudu a vydírání. Poroto, nyní se obracím na vás. Kdo je pro doživotní trest odnětí svobody nepodmíněně?"

Přihlásilo se zhruba dvacet lidí, včetně naší rodiny."

„A kdo je pro trest smrti?"

Přihlásilo se asi třicet pět lidí.

S bráškou je konec.

„Banda Sunato se odsuzuje k trestu smrti, který proběhne dne 15. 6. Mezitím bude uvězněn v městské věznici Shikei. Soud skončil, můžete opustit soudní síň."

Brášku odvedla policie, ani neměl možnost si s námi promluvit.

Tak, máme to tady. Banda je v koncích, Chota je v koncích, všichni jsou v koncích. Jak se to bude vyvíjet? Musím vám každopádně říct, že už brzy vyjde další kapitola a i další kapitola Školy živlů. Mimochodem, ano, scéna v soudní síni je z drtivé většiny inspirovaná českým seriálem Soudce Alexandr :D

Shadow