Betrothed / Zasnoubený [Alice in Borderland FF]

Kapitola 18. - Chota a Ikari

Když Ikari dorazila, všichni už spali.

Domluvili jsme se, že Ikari zaklepe a já budu čekat za dveřmi, abychom nevzbudili zvonkem celý barák.

Když se ozvalo zaklepání a já otevřel, přišlo mi, že to, co stálo za dveřmi, nebyla ani moje nucená snoubenka.

Její temperament byl pryč.

Její vlasy byly neupravené, její černé stíny se roztékaly a její oči byly rudé od pláče.

Místo pozdravu mě pouze objala a víc se rozplakala.

Když se mi ji povedlo trochu uklidnit, zavedl jsem ji k sobě.

„Máš moc hezký pokoj," pochválila. „spousta kluků si u sebe neuklízí a všechno nechává válet, víš?" usmála se trpce.

„Posaď se," když si sedla na židli od počítače, odešel jsem zase dolu. Vrátil jsem se se skleničkou vody. Ikari měla podepřené lokty o stůl a podpírala si hlavu. Podal jsem ji vodu. Poděkovala a vypila ji.

„Tak," sedl jsem si na postel. „už mi povíš, co se stalo?" Položila prázdnou skleničku na stůl a zadívala se do země. Já si toho všiml, přešel jsem k ní a objal ji kolem ramen. „Jestli se na to ještě necítíš, můžeš mi to říct později. Koneckonců za několik dní budeme svoji a tohle bude naše ložnice. Chci, aby ses tu cítila dobře. Mně se můžeš svěřit."

„Já myslela," rozpovídala se třaslavým hlasem Ikari. „že mě nesnášíš." Tohle mi vyrazilo dech. Jak si to mohla myslet? O tom jsem neřekl ani slovo. „Jak tě tohle mohlo napadnout?" zeptal jsem se jí nechápavě. „Jediné, co nesnáším je, že nám proti naší vůli chystají svatbu. Naopak bych řekl, že ty jsi moc hodný člověk."

Ikari mě objala.

Potom začala povídat.

Řekla mi úplně všechno a neměl jsem slov.

Toho chlapce Bandu, jak byl tady na večeři a byl nejstarší ze sourozenců...

Den po naší svatbě ho měli popravit...

Zároveň mi řekla, jak je ráda, že mě má a že můžeme být přátelé.

Když dopovídala, konečně přestala plakat.

Když se uklidnila, zeptal jsem se jí, jestli se jí udělalo lépe, že někomu všechny tyhle pravdy řekla.

„Ty jsi jeden z nejchápavějších lidí, které jsem kdy poznala." řekla a udělala něco, co ještě nikdy žádná holka předtím.

Dala mi pusu na tvář.

Hned potom se však usmála a omluvila se, že jde na záchod. Řekl jsem jí, kde se nachází a ona šla.

Ikariin POV

Když jsem odešla z pokoje, přikryla jsem si polekaně ústa a běžela do místnosti, do které mě odkázal Chota. Když jsem tam vběhla, nestaraje se o to, jestli je obsazeno nebo ne, začala jsem si drhnout rty vodou a mýdlem, i když to chutnalo příšerně.

Pak jsem na sebe začala nadávat.

„KURVA," pomyslela jsem si.

„Vždyť já mu dala pusu!"

Jak se vám líbí rozjeté pokračování příběhu? Že by se z nucené lásky pomalu začala z Ikariiny strany stávat opravdová láska? To se dozvíte v dalších kapitolách. Mimochodem, obrázek nahoře je mnou nakreslené zobrazení Choty. Snad se líbí.