Betrothed / Zasnoubený [Alice in Borderland FF]

Kapitola 16. - Trauma

POV paní Bandy

Když jsme vycházeli ze soudní síně, stále jsem se klepala.

Můj jediný syn.

Moje prvorozené dítě...

On má být popravený?

Znásilnil na druhou stranu několik žen a při soudu to jasně vyšlo najevo. Ikari, Miku, máma a Kayoto jsme sedli do auta a odjeli pryč – Sunata odvezla policie už před několika minutami.

Stále jsem tomu nemohla uvěřit.

Všichni jsme byli v šoku a překvapení.

Sunato nikdy neměl podnět k tomu někoho zavraždit – nikdo z naší rodiny se k němu nikdy nechoval zle, nikdy nebyl trestaný za známky, nikdy jsme mu neurčovali budoucnost, když se po střední rozhodl, že na vysokou se nechystá, tak jsme ho nenutili, aby se na nějakou hlásil.

Všichni jsme jeli domů a nechtěli se bavit – nevěděli jsme, co si říct.

Nakonec jsem udělala to, co mi přišlo nejvhodnější.

Zavolala jsem paní Segawě a něco jsem jí musela říct.

POV paní Segawy

Ležela jsem na nemocniční posteli. Na rukou jsem měla zašité rány. Říkali, že mě odpoledne pustí domů. Tohle už zkoušet nebudu. Rozhodla jsem se, že se to pokusím vyřešit ještě jednou po dobrém.

Tohle byla chyba.

Zrovna, když mi zdravotní bratr měnil obvazy, aby mě mohli pustit domů, přišla z vedlejší místnosti doktorka. Měla v ruce telefon.

„Chishiyo," oslovila zdravotního bratra. Ten k ní vzhlédl. „Já ty obvazy dodělám. Běž si dát pauzu." Chishiya se poklonil a odešel.

Doktorka mi podala telefon. „Volá vám paní Banda."

Hrklo ve mně.

Doktorka si sedla na stoličku, na které předtím seděl Chishiya a domotávala mi obvaz.

„Halo?"

„Paní Segawo," oslovila mě. V hlase jí byla znát rozladěnost. Zato mně poskočilo srdce, když jsem slyšela, co mi řekla.

„Omlouvám se, ale zítřejší svatbu budeme muset přesunout."

„Aha!" nepovedlo se mi skrýt radost. A jsem si jistá, že Chota to také uslyší rád.

„Jsem si jistá," pokračovala paní Banda. „že vzhledem k okolnostem to bude lepší pro nás obě. Kdy byste chtěla, aby svatba byla?" zeptala se mě.

Nikdy, projelo mi hlavou.

„Tak třeba čtrnáctého?" předala jsem si telefon do druhé ruky, když mi doktorka začala měnit obvazy na druhé ruce.

Chvíli bylo na konci hrobové ticho.

„Tak dobře, jak si přejete..." ozvalo se pomalu. Rozloučila jsem se, ale ona nic neřekla. Jen hovor ukončila.

Doktorka si převzala mobil, sundala mi nemocniční tričko a začala mi měnit obvazy na hrudi. Na stehy byl sice nechutný pohled, ale ty obvazy to budou naštěstí maskovat. Budu si hold v onen den muset vybrat šaty, pod kterými nebudou vidět, nejlépe nějaké s dlouhým rukávem, bez odhalených ramen.

Po výměně obvazů mě pustili.

Přátelé, kamarádi, na kapitoly z pohledy paní Segawy, paní Bandy, nebo obecně z pohledu rodičů, si prosím vás příliš nezvykejte. Ještě jich tu pár bude, to ano, ale budou vzácně a bude jich opravdu jen pár. Příští kapitola bude určitě zase z pohledu nějakého z dětí.

Shadow