Symfonie duší

~1~

Rachel
Druhý den školy a hned se začneme učit. Nevýhoda toho studovat náročnější školu. Na rozvrhu byla první hodina chemie. Neměla jsem chemii ráda z více důvodů, ale to je myslím jedno. Zazvonilo a já musela knížku dát bokem. Čekala jsem nějakého staršího učitele nebo mladého kluka po vysoké. Do třídy však vstoupila profesorka. Vypadala, že jí bude tak kolem třiceti, ale vzpřímený postoj a malinko rošťácký culík dal najevo, jak mladá je a užívá si života.
„Jmenuji se Hange Zoe a budu vás učit chemii, biologii-" a v ten moment jsem přestala vnímat její výrazný hlas. Podívala jsem se z okna a uviděla jsem na svoje místečko, kde si vždycky čtu. Během oběda si půjdu číst.
„Haló? Mladá blondýnko tam vzadu!" probralo mě z transu. Podívám se dopředu a neunikne mi, jak se někteří uchechtli a začali si šeptat. Protočila jsem očima.
„Ano, paní profesorko?" podívám se na ní.
„Představíte se mi prosím? Chci si zkusit zapamatovat vaše jména, ale klidně vám budu dávat přezdívky, abych si vás zapamatovala," usmála se a já si povzdechla.
„Jmenuju se Rachel Hope," řeknu jednoduše.
„Dobře, a co mi o sobě ještě řekneš?"

***

Emily
„Jak bylo v tý mučírně?" zeptám se, když přijde teta domu, zatímco si dál ladím kytaru.
„Nezapomeň, že do té mučírny příští týden nastupuješ," řekne a já pokroutím očima jako mrkací panenka, „Jinak to šlo, děcka vypadají v pohodě a kolegové taky," odpoví mi a slyším, jak něco dělá v kuchyni. Najednou uslyším ránu, a tak se otočím a jelikož vidím z obýváku do kuchyně, spatřím tak tetu sedět na zemi mezi pánvicemi a hrnci. „Chtěla jsi vybalovat?"
„Jo a chtěla jsem vařit," řekne a začne se škrábat ze země.
„Radši to vaření nech na mě, jinak nám zase buď podpálíš nebo vytopíš kuchyň," řeknu a trochu se zasměju nad faktem, jak teta v kuchyni neschopná je. Pomůžu jí uklidit a radši se chystám dělat večeři já.

Rachel
Týden uběhl celkem rychle. Musím uznat, že profesorka Hange se jevila sice trochu zbrkle, ale jinak byla milá a vypadá to, že s ní budu vycházet.
Pondělí začalo a já byla trochu nervózní. Má přijít ta nová a fakt se nechci dělit o své místečko. Jak vím, že si sedne ke mně do lavice? Jediné volné místo je u mě. Hold to ten rok budu muset přetrpět, ale doufám, že se naskytne nějaká alternativa.
Celkem mě bolí kotník. Trochu pokulhávám, ale to nevadí. Můžu to v pohodě svést na to, že jsem špatně na schodech došlápla na nohu a nemusím tak vysvětlovat, že ta podlitina je z toho, že jsem včera večer narazila na opilého otce a vylil si na mě vztek. Bylo by mi to jedno, ale já mám sakra tělocvik, navíc s Ackermanem a ten tohle nebere. No to zvládnu, není to tak hrozné.

Emily
Zastavíme před školou a já se otráveně kouknu na tu ďáblovu budovu. Snad aspoň tady lidi budou mít rozum a nebudou to další stroje na šikanování, proběhne mi hlavou a s nechutí vystoupím z auta. „Budeš mít teď třídnickou hodinu, takže do třídy půjdeš rovnou se svou třídní," řekne teta a rozjede se k budově. Vrazím si ruce do kapes a začala jsem uvažovat nad tím, jestli legíny, boty v metalovém stylu, kulich a mikina byla vhodná volba pro můj první den na novém gymplu. Mohla jsem si vzít něco slušnějšího, ale čert to vem. Následuju tetu a pohled mám fixovaný na její záda.

Rachel
Do třídy pár minut po zvonění přijde profesorka Warwick, kterou následovala ta nová. Vypadá celkem jako problémové dítě. Pokud mě nechá na pokoji, tak s ní nebudu mít problém. Profesorka ji představila a ta holčina promluvila jemným, ale zároveň trochu bodavým hlasem:
„Jmenuju se Emily Zoe."

Emily
Řeknu své jméno a nic víc. Už jen to jméno mi bylo před cizími nekomfortní zmiňovat a abych zmiňovala ještě další věci o mně? No tak to v žádném případě. Jen přes mou mrtvolu. Třídní mě pošle si sednout na volné místo vedle jedné holky s plavými vlasy. Vypadala trochu jako já – jako někdo, kdo sem jen tak nezapadne. Zastavila jsem se vedle volné židle a přemýšlela, že si sednu na zem, jelikož nevypadala, že by chtěla spolusedící. „Je tu volno?" zeptám se. Nechci jí narušovat její komfortní zónu, i když mě sem poslala ta fúrie, co mi je nesympatická už od pohledu.

Rachel
Přikývnu na souhlas a Emily si sedne. Zeptala se celkem mile, takže snad s ní problém mít nebudu. Zadívám se z okna a profesorka začne říkat svoje věci ohledně školního parlamentu a podobně.
Místo oběda si půjdu sednout pod strom a číst si. Je příjemné počasí. Svítí sluníčko, slabě fouká, což zapříčiní to, že mi není horko, ale ani zima. Ideální pro mě. Pak na mě promluví učitelka.
„Rachel, dáváte pozor?" Zeptá se mě i když ví odpověď. Nesmím mít žádné problémy.
„Omlouvám se. Už se to nestane," odpovím jí a ona si povzdechne. Ví moc dobře, že mě tohle nezajímá.

Emily
Celkem má hlavu v oblacích ta holka. Rachel myslím že se jmenuje, pokud jsem slyšela dobře. Když přišla obědová přestávka, snažila jsem se najít kabinet své tety. Když jsem ho nemohla najít, řekla jsem si, že hold budu bez obědu a na tělocviku hold budu trochu hladová. Vyšla jsem ven a v trávě ve stínu pod stromem jsem viděla číst si Rachel. Nebudu ji otravovat, myslím, že jí otravuju už jen tím, že musím vedle ní sedět. Pak si všimnu skupinky lidí, kteří se na ni dívají a něčemu se smějí.
„Něco k smíchu?" přijdu k nim s úsměvem.

Rachel
Snažím se nevnímat poznámky spolužáků z áčka, ale pak ke mně dojde hlas Emily.
„No ještě aby ne. Ta lesba tam," dostane se jí odpovědi a všichni se uchechtnou. Super, teď už to ví další člověk na škole. Vrátím svůj zrak ke knize a rozhodnu se to raději neřešit.

Emily
„A dělá vám tím snad něco?" zeptám se opět s úsměvem, akorát pozvednu jedno obočí.
„Jo? Ta kurva dýchá stejnej vzduch," řekne jeden z nich a já to už nevydržím. Vezmu ho za límec a hodím s ním o zem. Stoupnu mu na krk a přitlačím trochu. Upřel na mě překvapený výraz.
„Tak poslouchej ty homofóbní mrdko," oslovím ho a na krk se svou železnou podrážkou o něco víc přitlačím. „Jestli ty, nebo kdokoliv na této škole bude mít někoho za terč posměchu a šikany, má problém se mnou," syknu a odolám mu flusnout do ksichtu. Odrazím se od jeho krku a uvidím, jak se rozkašle a zasípe.
„Rachel! To sis našla lesbickou přítelkyni, která tě bude ochraňovat jako totální neviňátko?" křikne jeden z nich a nedá mi to ho za to udeřit do ksichtu takovou ránou, že se skácí k zemi. Chytím ho za lem a zvednu ho. Přirazím ho ke zdi a kolenem mu bolestivě zatlačím na rozkrok. „Jestli ještě něco podobnýho výpustíš z tý svý zasraný držky, tak věř tomu, že ti provedu domácí kastraci," abych svým slovům dala důraz, přitlačím kolenem na jeho rozkrok. „Je ti to jasné?" zeptám se a on přikývne. „Neslyším odpověď," přitlačím mu na jeho kamaráda víc.
„Jo!" křikne v bolesti a já ho pustím.
„Má ještě někdo další problém?" založím si ruce na hrudi. Koukali na mě celkem překvapeně. Dělá to hlavně moje výška, i kluci z kapely byly překvapení, když zjistili, že se umím sakra dobře prát.

Rachel
Na celou situaci koukám celkem zmateně. Mně se někdo zastal? Násilí ráda nemám, ale tohle nemělo chybu. Odložím knihu, a jen se na to fascinovaně dívám. Když je s nimi hotová, tak dojde zamnou.
„V pohodě?" zeptá se mě a já kývnu na souhlas.
„Děkuju," špitnu a sklopím zrak.
„Proč jsi to nikomu neřekla?"
„Nechci přidělávat doma starost," odpovím ji zabarvenou pravdu. „Jsi první, kdo se mě kdy zastal," dodám po chvíli.

Emily
To, co řekla, mě celkem dostalo, jelikož mě se v životě nikdy nikdo během šikany nezastal nikdo. „Každopádně, nenech si to líbit," řeknu a opřu se o strom. „Rachel, že jo?"

Rachel
„Mhm," přitáhnu si kolena k tělu. „Bývalo to horší. Když jsem jedné holce vlepila facku, tak se pak zmohla jen na pomluvy, ale i tak to nestačilo. Ale tohle by mohlo, natřela jsi jim to," řeknu k ní a poukazuji na její schopnost bojovat.

Emily
Povytáhnu obočí. „Em... Děkuju?" poškrábu se na zátylku nervózně. Neslýchám moc často pochvaly na mou schopnost bojovat. Kouknu na hodiny, které jsou na sloupu uprostřed školní zahrady. Za deset minut by měl být tělák. „Blbá otázka trochu... kde jsou tady šatny?"

~~·~~