Symfonie duší

~2~

Rachel
Stoupnu si. „Pojď zamnou," řeknu k ní a vedu ji až ke šatnám, kde nikdo není. Odešla jsem na toalety, co byly hned vedle a čekala jsem, až se převleče a odejde do tělocvičny. Byla celkem rychle v teplákách a tričku. Mezitím jsem se převlékala v kabince. Celé tělo mám od modřin a teď ta noha. Nevypadala vůbec dobře. Teď s tím ale nic moc neudělám. Dám na sebe dlouhé věci a jdu za ní do tělocvičny. „Ackerman nenávidí pozdní příchody, jen abys věděla. Spolužáka si celkem za to podal, když přišel trochu pozdě," pro jistotu ji varuji a jdu si sednout na lavičku.

Emily
Když tohle uslyším, zatvářím se jako kdybych sežrala hodně kyselý citron. Když se jde posadit, všimnu si, jak pokulhává. „Co se ti stalo s nohou?" zeptám se jí.

Rachel
„Špatně jsem došlápla a mám asi nataženou šlachu. Nic to není," řeknu svoji vymyšlenou výmluvu. Hodí na mě nedůvěřivý pohled a chce něco říct, ale to dojde profesor.
„Skvělé, jste tady dřív. Aspoň nám pomůžete s přípravou," řekne ledovým hlasem a mně je jasné, že zbytek třídy to schytá. Neunikne mi, že za ním veselým krokem poskakuje profesorka Zoe.

Emily
„Teto? Co tady děláš?" zeptám se. „Budu tu na výpomoc!" řekne nadšeně. Já místo toho zkroutím hlavou a jdu za profesorem. 

Rose
Zoe začne poskakovat s věcmi a dávat je všude kolem. „Pomůžu vám," nabídnu se a snažím se k ní přijít nějak normálně. Zvedneme spolu lavičky a dáme je tam, kam ona chce.

Hange
Usměju se. Aspoň někdo mi je schopen pomoct. Ale všimnu si, že nějak divně chodí, a to se mi nezamlouvá. „Nechceš si radši už sednout? Zbytek už zvládnu sama," řeknu s mírným úsměvem. Mávne nad tím rukou a pomáhá mi dál.

Emily
„Ehm.. Promiňte, ale spolužačka má něco s kotníkem, takže mohla bych ji odvést na ošetřovnu?" zeptám se a čekám, co mi na to řekne. Doufám, že to dovolí, jelikož Rachel sotva chodí a pochybuju, že zvládne něco víc než pomalou chůzi.

Levi
Pozvednu jedno obočí. „To není žádné smrtelné zranění, až bude krvácet, tak prosím," odpovím té nové, co vypadá jako totální spratek.

Emily
„No dovolte? Omluvte mou drzost, ale máte povinnost v případě každého zranění své studenty nechat odvést na ošetřovnu," řeknu už mírně nabroušeně. Takové lidi přímo nenávidím. „Mohla by si ještě víc ublížit," dodám.

Levi
„Myslím, že tohle je na mém uvážení," odpovím a na její drzost se raději ani nedívám. Hange jsem hodil klíče od skladu, ať mi postupně začne pomáhat s přípravou na překážkovou dráhu. Vzal jsem si zápisník, abych mohl zapsat ty, co chybí a co došli pozdě. Zazvonilo a několik jedinců se uráčilo přijít pozdě. „Pro ty, co došli včas deset koleček na zahřátí, pro opozdilce dvacet."

Emily
Zamračím se, když to neřeší. Idiot jeden. Neotálím tedy a radši si jdu zaběhnout těch deset kol kolem tělocvičny. Běžela jsem rychle a tím jsem ze sebe dostala aspoň trochu ten vztek. Doběhnu a chci se začít protahovat, ale uvidím, že Rachel zakopne. „Rachel? Jsi v pohodě?" zeptám se, jakmile k ní doběhnu. Nevypadá to, že by mohla chodit. Zamračím se a v myšlenkách toho debila fackuju.

Rachel
„Dobrý, jen jsem zakopla," plácnu první, co mě napadne a vstanu. Nedělej ze sebe chudáčka! okřiknu se v hlavě a rozchodím tu nohu. Pak se znovu rozeběhnu a doběhnu zbytek koleček.

Emily
Hodím na Ackermana vražedný pohled. Otočím se a jdu za tetou. „Teto? Vzala bys Rachel na ošetřovnu? Myslím, že má ten kotník podvrtnutý," řeknu a teta se zadívá na Rachel. Přikývne a jde za Ackermanem. Když ho nepřemluvím já, udělá to určitě teta.

Rachel
Vydýchávám se z běhu a snažím se z ostré bolesti v kotníku nerozbrečet. Najednou mi však někdo dá ruku na rameno. „Vezmu vás na ošetřovnu, dobře?" řekne ke mně Zoe.
„Jsem v pořádku, paní profesorko, akorát jsem se málo rozhýbala," zkusím se vymluvit.
„Vidím, jak kulháte, slečno Hope," řekne znovu.
„Je to v pohodě, opravdu."

Hange
„Ale nekecejte a pojďte!" řeknu a podepřu ji. I přes její protesty ji vedu na ošetřovnu. „Kdybyste ještě tu nohu namáhala, zítra byste chodit ani nemusela a nebylo by to v pohodě, jak říkáte," řeknu a otevřu dveře na ošetřovnu.

Rachel
I přes můj nesouhlas mě tam dotáhne. Sestřička není nikde, tak profesorka prohlásila, že se toho ujme sama. Posadí mě a chce mi vyhrnout legíny. Nevím, jestli jí to mám dovolit, ale je pozdě a vyhrne je. Vykulí na to oči. „Začala jsem před měsícem chodit na Judo," řeknu lež, co mě napadne jako první.

Hange
„Opravu?" zeptám se. Emily dělá hodně bojových sportů a už mockrát jsem jí viděla pokrytou celou modřinami, ale tyhle vypadaly jinak. Možná je akorát víc náchylná na zranění. Rozhodla jsem se to tedy neřešit. Mám mírné podezření, že se něco děje. Emily by se takhle jinak nestarala.

Rachel
Nenápadně jsem si oddechla. Skočila mi na to. Podlitinu na kotníku mi začala potírat chladivou mastí a já sykla bolestí.

Hange
„Vydržte, už to jen zavážu a omluvím vám tělocvik. S takovou tady nemáte co dělat," řeknu a natáhnu se pro obvaz.

Rachel
Sleduji každý její pohyb a říkám si, čím jsem si takovou starost zasloužila. Když mi otec zlomil žebra, tak se nikdo nestaral, že se nemůžu ani pořádně nadechnout.

Hange
„Jak se jmenují vaši rodiče? Zavolám jednomu z nich, aby si tě odvezl domů," dokončím obvazování a podívám se jí do tváře.

Rachel
„To není třeba," vyjeknu a malinko se mi roztřese hlas. Podívá se na mě. „Oba jsou teď v práci a vrátí se až pozdě večer, zvládnu to pak domů sama," zamluvím rychle, aby si ničeho nevšimla.
„Kdybych neměla pak ještě vyučování, odvezla bych vás domů. Nebo takhle. Počkala byste tak dvě hodiny?"
„Nedělejte si starosti. Zvládnu to domů teď sama. Už jsem plnoletá, takže dám rodičům vědět sama," usměju se a ona mi stejně pomůže do šatny, abych si obula boty a mohla jít domů. Vyvedla mě před školu, poděkovala jsem jí a malinko kulhavou chůzí jsem šla na brigádu. Domů opravdu jít nehodlám.

***

Emily
Vítězně se na Ackermana ušklíbnu, když teta odvádí Rachel z tělocvičny pryč.

Levi
„Jméno?" zeptám se jí.
„Zoe Emily," usměje se nevinně a já mám co dělat, abych nezaskřípal zuby. Dobře Emily, jak si přeješ, projde mi hlavou.
„Slečno Zoe, půjdete tedy na dráhu jako první. Ostatní do řady," zvýšil jsem hlas, aby mě ta banda děcek slyšela.

Emily
Já? Jako první? Není problém. Dám se tedy na místo, kde se začíná. Rozběhnu se a první překážky přeskáču bez jakýchkoliv problémů. Přejít kladinu? Elegantně na ni vyskočím a otočím se na Ackermana. Znovu se ušklíbnu a rozběhnu se přes kladinu. Na konci udělám rondát do salta vzad a ladně dopadnu na zem na obě chodidla. Tím zakončím dráhu a obejdu ji zpět. Když procházím kolem Ackermana, neodpustím si poznámku: „No víte pane Ackerman, gymnastiku používám spíše na karate, tohle je celkem slabota na mě, ale na maličký trénink stačí."

Levi
Hodím po ní vražedný pohled. Jen se neboj. Já ti tu tvou drzost pěkně nechám sežrat.

Emily
Spokojeně se usměju, když po mě hodí vražednej pohled. Kdyby to nebyl profesor, tak na něj ukážu ještě prostředníček, ale radši jsem se opřela o zeď a zahleděla se na oblohu skrze obrovské okno tělocvičny.
Když zazvonilo na konec, běžela jsem se rychle převléct. Byla jsem tam mezi prvními a rychle si přehodila oblečení. Musím za Rachel se ujistit, že je v pohodě. Ale co čert nechtěl, když jsem otevřela dveře, vrazila jsem omylem do Ackermana. Vysoukala jsem že sebe krákavou omluvu a vykročila pryč od šaten.
Uvidím Rachel, jak jde pryč, a to dost belhavou chůzí. Chci na ni zavolat, ale všimnu si tety, jak stojí opodál. „Kam jde?" položím otázku. „Domů," řekne klidně, ale nevypadá, že by jí to bylo úplně jedno. Každopádně jsem tetě sdělila, že se ještě stavím v místní kavárně, mají tam prý domácí černý čaj, tak ho chci ochutnat.

~~·~~