Symfonie duší

~6~

Emily
Dají mi pouta. „To snad nebylo nutné, ne?" řeknu trochu přidrzle. Strážník jen zakroutí očima. Na stanici mě odvede mě do výslechové místnosti, kde mám počkat. Pouta mi naštěstí sundá a já přemýšlím nad tím, jestli byla vůbec potřebná. Založím si ruce a zadívám se do stropu.
Z nudy se začnu houpat na židli a málem z ní spadnu, když se rozletí dveře. „Člověče! Ještě mě zabte..." řeknu a rozdýchávám ten šok.
Po výslechu mě odvedou do cely, kde budu strávit noc a dojde si pro mě někdo z rodiny až ráno. Položím se na tvrdou postel a otočím se ke zdi. Už je to dýl jak rok a půl, co jsem byla na záchytce...

Celou noc jsem nespala, jen jsem ji v transu proležela na tvrdé posteli. Z onoho transu mě probere hlídač, že si mě teta přišla vyzvednout. Vyjdu tedy ven a tety výraz je nečitelný. Začnu si nadávat a čekám nějakou výčitku nebo proslov, ale pak mě obejme.
„Rachel je v nemocnici a v pořádku, ale opovaž se udělat ještě nějakou hloupost," řekne v obětí a já jí ho hned oplatím.

***

Rachel
V nemocnici jsem si prošla řadou vyšetření a spousta z nich nebyla příjemná. Chodili za mnou i odborníci a ptali se mě, jak to chodilo u nás doma a jak dlouho to trvalo. Taky tu byla policie a měli úplně stejné otázky. Týden nato proběhl soud a byla jsem odebrána z péče. Dům se dostal do mého vlastnictví, ale nechtěla jsem tam zůstat.

Emily
Rachel je sice plnoletá, ale je nezaopatřeným dítětem, takže potřebuje finance, a hlavně nějaký azyl. Sama by to nezvládla, proto nás s tetou napadlo Rachel nabídnout bydlení u nás: „Tak co? Bereš?"

Rachel
„M-moc si vážím té nabídky, ale nechci být na obtíž..." řeknu a Emily mě chytí za tváře.
„Ty pořád budeš tvrdohlavá palice, co?" zeptá se a od její tety dostane pohlavek. Zamračí se na ni, ale pak se obě usmějí. „Vracet se tam nechceš a bydlení je dneska hodně drahé. Pojď k nám, budeš mít dostatek tepla a všeho ostatního," zkusí to Emily ještě a já po chvíli na nabídku kývnu.

Emily
Usměju se a klesnu zpátky na židličku. „A problémy nepřiděláváš. Budeme rády za nového člena v domácnosti," usměju se a to Rachel vžene malý úsměv na rty. Měla by se častěji usmívat, ten úsměv se jistě líbí i tetě, jak ji tak pozoruji.

***

„Teto?"
„Ano?"
„Dávej pozor, jinak nás vybouráš," neodpustím si poznámku, jelikož vidím, jak se teta nedokáže na jízdu vůbec soustředit.
„Kruci..." zakleje a zatne zuby, „Jsem z toho všeho zaskočená, co se stalo a tak..."
„Všechno už je v pohodě a-"
„Měla jsem tě poslechnout už na začátku," začne s výčitkama. 
„Nemohla jsi to vědět," povzdechnu si, „Konec konců, Rachel teď bude u nás a bude to určitě lepší," usměju se. Ten týden ve škole bez ní to bylo hrozný. Cítila jsem se tam strašně sama. Už jsem si na Rachel hodně zvykla. Sice jsem srala toho pošuka na tělocvik a anglinu, ale chyběla mi společnost mé nové kamarádky. Aspoň myslím, že jsme kamarádky.
Rachel nám oběma skočila kolem krku, když nás uviděla. Vyzvedli jsme u ní doma její věci a jeli k nám domů. 

Rachel
Emily mě začne provázet domů a já to tady už teď začínám milovat. Bylo tu čisto, vonělo to tady květinami a bylo tu spousta oken a denního světla. Žádný zatuchlý pach alkoholu a ani napjatá atmosféra. „Máte to tady krásné," žasnu. Vždyť tohle si nezasloužím...

Emily
„Máme," opravím ji, „Jsem ráda, že se ti tu líbí," uculím se. „Na konci chodby je můj pokoj. Naproti koupelna. Před koupenou, tady," poplácám dveře, „má ložnici teta. Ty máš hned naproti ní," ukážu na dveře naproti přes chodbu po pravé ruce.

Rachel
„Dobře," přikývnu a následoval vybalování. Emily mě nechala nějakou chvíli o samotě, abych se seznámila s novým pokojem. Zdi byly vymalovány barvou pomněnek a nábytek byl bílý s doplňky dřevěného vzoru. V tomto pokoji jsem se cítila volná a hlavně útulně. Podívala jsem se z okna a viděla západ slunce za domy a stromy. Tohle byla lepší čtvrť, o tom není pochyb. Seběhnu pak dolů a když vidím, že je skoro sedm večer, pustím se do dělání večeře, jak jsem měla ve zvyku.
„Co to děláš?"
„Um... Jídlo?"

Emily
„No tak to v žádném případě," přiskočím k ní. „Mazej si jít sednout za tetou a hoďte spolu řeč. V tomhle domě vařím já," řeknu a pošťouchnu ji s úsměvem do obýváku.

Rachel
Jsem trochu zaskočená. To bude po dlouhé době večer, co nebudu muset vařit, když pomineme pobyt v nemocnici. Přisedla jsem si teda k profesorce a byla celkem nervózní. Nevěděla jsem, kde začít konverzaci, ale naštěstí ona začala.

Hange
„Mimo školu mi tykej, jo? Já jsem Hange," podala jsem jí ruku a ona jí s rozpačitým úsměvem přijala.
„Rachel," oplatí mi stisknutí ruky. Musím se usmát, jelikož její úsměv mi přijde výjimečný. Ani nevím proč, ale hrozně moc se mi líbil.
„Já vím," mrknu. „Máš nějaké koníčky?" zeptám se, aby řeč nestála.

Rachel
„Ráda čtu a... taky zpívám a hraju na klavír," odpovím na otázku a ona poskočí radostí.
„Tak to si budeme rozumět," šťouchne do mě škárlivě a poukáže na klavír, který je vedle dveří na terasu. Až teď jsem si toho všimla. Oči se mi rozzářily radostí.

Hange
„V rodině se hudbě věnujeme už po generace a já ani Emily nejsme výjimkou. Emily hraje na kytaru a trochu na bicí, ale kytara je pro ni lepší prej," zasměju se.

Rachel
„Vážně?"
„No jasný! Kytara je život!" zavolá Emily z kuchyně. To je úžasný, slovy nedokážu popsat, jak moc šťastná jsem. Tohle si opravdu nezasloužím. „Někdy si s námi musíš zazpívat, počkej, až poznáš kluky z kapely," přijde do obýváku Emily.
„Ty máš kapelu?" vyjeknu úžasem.
„Samozřejmě. Kluci jsou sice paka, ale jsou to úžasní lidi, hrajeme převážně metaliku," řekne a malinko jí úsměv zatuhnena tváři.
„Můžeme pak za nimi někdy přijet, nebo oni k nám," řekne k ní Hange.
„Jo..." řekne malinko smutně, ale pak se jakoby probere a řekne: „Zvládla bys s tím jemným hláskem něco tvrdšího?"
„Musela bych to zkusit, ale asi by to šlo."

Emily
Jestli bude mít dobrý hlas na metal, proč nezaložit novou kapelu? Vážně jsem začala uvažovat nad tímto? Rachel zřejmě dělá tohle místo pro mě obyvatelé. Během večeře jsme se smály a mě přišlo, jako kdybychom byly krásná rodinka.

~~·~~