Symfonie duší

~13~

Levi
Jakmile odjely, šel jsem si ještě zaběhat. Přeci jen, před tou událostí jsem uběhl sotva půl kilometru a bez s tím neusnu.
Proběhnu zrovna kolem oné uličky. Koutkem oka si všimnu, že tam něco leží na zemi. Nedá mi to a přiběhnu tam.
Leží tam nějaká taška. Můj černý humor mi hned řekl, že tam je stejně bomba a pokud se toho, byť jen dotknu, tak se moje části těla všude rozprsknou. Buď teď umřu, nebo něco najdu.
Rozepnu ji a první na mě vykoukne pár lahviček s barvami. Koukl jsem do postranní kapsy a viděl nějaké roušky a mobil. Vzal jsem ho. Podle toho mobilu zjistím, čí je. Pokud holek, tak jim to v pondělí donesu do školy. Pokud těch magorů, tak na stanici s tím, že je rovnou nahlásím.
Zapnu ten mobil. Žádné heslo? Vykoukne na mě domovská stránka s nějakým logem, které mi nic neříkalo. Zamířil jsem tedy do galerie. Zahlédnu nějaké fotky grafittů, nějaké kytary a fotky přírody a tak. Přejedu trochu do starších souborů a všimnu si nějaké společné fotky. Rozkliknu ji a všimnu si tváří nějaké skupinky kluků a mezi nimi tvář, kterou už znám. Emily. Nejspíš je ten mobil její.
Byl jsem snad v transu, ale prohlížel jsem si její fotky dál. Bylo tady hodně fotek s těma klukama a některé byly už pár let staré. Našel jsem i jedno video. Kliknul jsem na přehrávání a jako první mi do uší narazil zvučný smích Emily. Nejspíš to natáčela ona, protože na záběru byl jeden vysoký kluk s tmavými vlasy, jak hraje na ukulele, když šla v pozadí slyšet hádka dvou lidí. Hrál nejspíš znělku z nějakého animáku. Pak mu v obličeji skončil polštář a tady video skončilo. Projížděl jsem to dál a pak jsem narazil na fotku, která mě donutila vyjet okamžitě z galerie a schovat mobil zpátky do tašky. Cítil jsem, jak mi hoří tváře. Tohle jsem nečekal.
Bylo to zahrabané hodně v historii a asi to bylo focené na tento mobil, jelikož šlo vidět, že je malinko zastaralý. Přešla mě chuť na běh. Vzal jsem tu tašku a vrátil se zpátky domů.

***

Nemohl jsem usnout. Celou noc jsem myslel na tu tašku, kterou jsem měl v obýváku vedle pohovky. Celý můj víkend vlastně vypadal tak, že jsem kolem toho chodil a nemohl jsem vytěsnit tu fotku z hlavy. Pane bože...
V neděli večer už mi to ale nedalo a vzal jsem ten mobil. Ta fotka ve mně probudila zájem. Zájem o to, proč se chová tak, jak se chová. Ta potížistka má za sebou asi bohatou minulost, proběhne mi hlavou. Najel jsem na zprávy a přeposlal jsem si její číslo. Tu esemesku jsem smazal a doufal jsem, že jsem na nic nezapomněl. Proč to vůbec dělám? Sám ani nevím.

***

Emily
Musím se neklidně pořád převalovat v posteli. Můj mobil jsem neměla zaheslovaný a bojím se toho, že mám v mobilu něco, na co jsem zapomněla, že tam mám. Modlila jsem se ke všem bohům, aby tam ta taška byla.
Ráno jsem si přivstala, nachystala těm dvěma snídani. Neměla jsem moc chuť k jídlu, tak jsem si dala dvě skleničky vody a jablko. Dala jsem si věci na běhání a běžela k té uličce. Chvíli jsem se rozhlížela a pak začala tiše nadávat. Taška byla pryč.
Poraženě jsem se otočila a běžela zpátky domů. V pondělí si zajdu asi na policii a nahlásím ztrátu. Moment, to vlastně ani nemůžu. Začali by mě podezírat z těch grafittů. Sakra.

Rachel
Když jsem ráno vstala, tak Emily byla pryč. Bylo skoro osm. Šla jsem za Hange, která ještě spí. Vezmu rovnou snídani, kterou určitě nachystala Emily a jdu k ní do pokoje. Dneska ji nechci udělat šok z toho, že nestíhá. Otevřu dveře a uvidím, jak je rozvalená po celé posteli klidně spí.
„Hange vstáváme, přinesla jsem ti snídani," řekla jsem a ona zamlaskala. Bylo to celkem roztomilé. Zkusila jsem s ní jemně zatřást.

Hange
Uslyším slovo snídaně a zamlaskám. Kdybych byla probraná, asi se na to jídlo vrhnu jako hladový pes. Ale spánek je spánek a teplá postel je teplá postel a nikdo mě z ní nedostane.