Symfonie duší

~9~

Emily
Obědová přestávka, dvouhodinovka přírodních věd a poté trest po škole. Měla jsem se o půl třetí dostavit do naší třídy, a tak jsem tedy udělala. Nikde nikdo. Sedla jsem si tedy na jednu z židliček. Dám si sluchátka, abych aspoň trochu zaplnila to ticho. Svěsila jsem paže dolů, začala se houpat a zaklonila jsem hlavu a sledovala strop. V tuhle chvíli, jestli mě někdo vyleká, se pozdravím s podlahou.

Levi
Když otevřu dveře od třídy uvidím, jak se houpe. Malinko ze vzteku prásknu dveřmi, což ji vyleká a s ránou spadne na zem. Dobře jí tak, řeknu si. „Vstávejte, nebo budete dál vytírat podlahu svým oblečením?"

Emily
Protočím očima a sednu si zpátky na židli. Při tom pádu mi vypadly sluchátka, tak jsem je nenápadně strčila zpátky do kapsy. Nehodlám, aby mi je zabavil. Nudím se, a tak si hodím nohy na stůl a znovu se zadívám na strop.

Levi
„Naučila vás vaše teta aspoň nějakému slušnému chování?" vstanu od svého stolu a shodím jí nohy, čímž jí málem znovu shodím na zem. Zamračí se na mě a já se akorát vrátím zpátky ke katedře.

Emily
Tak tohle je jinej parchant. Sednu si zpátky na židli, dám si kapuci a zadívám se na dveře. Už abych mohla bejt v trapu.

Levi
Sáhnu po svém čaji a napiji se. Vyruší mě ta malá mrcha. „Doma vás nenaučili, jak se drží hrnek?"¨
Podívám se na ní a suše odvětím: „Je to má věc, jak držím hrnek."

Emily
Ušklíbnu se a dám si nohy zase na stůl. Vidím jeho vražedný pohled. „Když vy si můžete takhke držet hrnek, já můžu mít nohy na stole. Je to má věc, jak sedím, ne?" zazubím se.

Levi
„Jste snad tady vyučující vy, nebo já?" pozvednu obočí.
„Bez pochyby vy, ale tohle není vyučovací hodina, a hlavně když se vy můžete srá- štvát do mých věcí, já můžu do vašich."
Raději jsem byl pak zticha. Nikam to nevedlo tohle hádání. Akorát mi to kradlo čas a trpělivost. Když zazvonilo, zvedl jsem se a měl se na odchodu. Tohle je i na mě příliš.

***

Hange
„Kde je vůbec Emily? Neměla přijít s tebou?" zeptám se Rachel, když opravuju poslední písemku.
„Je po škole."
„Jak to myslíš jako po škole?" zvednu k ní pohled.
„Profesor Ackerman ji dal trest, že má být po škole," řekne znovu.
„Já ji přetrhnu jak hada, počkej tu," řeknu k ní a vydám se k ní do třídy. Během toho zazvoní a když se otevřou dveře, srazím se s Levim. „Aaa Levi!"
„Čtyřočko," zabrblá, „Dávej trochu pozor, jo?" odsekne a odejde pryč. Uvidím Emily sedět v jedné lavici, jak se tváří jako úplný andílek.

Emily 
Od tety jsem schytala menší čočku za to, že jsem měla další průser a ona se o tom dověděla později, než měla. Když se uklidnila, jelo se domů.

Rachel
Emily po příchodu domů ze sebe skopne boty a mikinu. Svalí se na gauč a začne si něco brblat pod nosem.
„Chce to něco, čím bych mohla tomu nabručencovi hejbnout mandlemi," zaslechnu. Přisednu si k ní zrovna v moment, kdy se nahoře ozvou dveře od pokoje. Hange jde asi studovat svoje pokusy.
„Je toho celkem hodně," začnu a uvědomím si, že začínám být opravdu škodolibá. „Má rád ten svůj čajíček, děcka mu jednou na exkurzi nabídly cukr a málem se zděsil. Nebo můžeš jít jinam než na jeho hodinu. Věř mi, že by si pro tebe přišel," opřu se zády o gauč a kouknu na propálenou díru na punčoše.

Emily
„Hmmm...." zamyslím se. „Stačila by poznámka, jakej prcek to je?" zeptám se. Jako pochybuju, že si z toho bude něco dělat. Má spíš průměrnou výšku, přijde mi malý asi proto, že kluci z party mají skoro dva metry. K tomu všemu by měl poznámku, že jsem menší. „Ne... Blbej nápad," vyskočím na nohy. Půjdu do sprchy a zkusím už nad tím dneska nepřemýšlet.

Rachel
Emily odejde s tím, že si jde odpočinout a já přikývnu. Zadívám se do kuchyně a zahlédnu slunce nad obzorem. Pousměju se a neunikne mi, že hřejivé paprsky dopadají na onen hudební nástroj stojící v rohu místnosti. Rozhlédnu se kolem, jako kdybych se chystala k něčemu špatnému. Zahrát si můžu, nebo ne? Po chvíli seberu odvahu a sednu si ke klavíru. Pohladím klávesy a v břiše se mi začne klubat pocit nostalgie a štěstí. Docela dlouho jsem nehrála.
Pár chyb to mělo, ale jemné tóny klavíru byly uklidňující.

Hange

Uslyším klavír. Emily hrát nemůže, ta má k tomu odstup. Jdu se tady podívat a vidím, jak u klavíru sedí Rachel. Chvíli tam stojím a poslouchám. Dohraje a já k ní výročím. „Krásně hraješ," pochválím ji.

Rachel
Nadskočím leknutím a shodím tak židličku, na které jsem doposud seděla. „D-děkuju, ale nebylo to teď ono..." poškrábu se na zátylku a cítím teplo v tváři. Přijdu si jako přistižena při krádeži.

Hange
Zvednu stoličku a Rachel si opět sedne. Posadím se vedle ní. „Dáme duet?" zeptám se s úsměvem. Rachel stydlivě přikývne a moje koutky se posunou dál od sebe. „Dobře... Znáš tuhle?" začnu hrát převážně na hlubokých tónech. Minutku poslouchá a pak položí své štíhlé ruce na klavír. Celý dům zaplní hudba nesoucí se z klavíru. Byly jsme sehrané a já osobně si to užívala. Emily se mnou nechce hrát na klavír. Vlastně na klavír hrát nechce vůbec, tak nemám s kým si dát duet.

Rachel
Hraní doprovázel můj malý úsměv. Miluji hraní na klavír, ale tohle je jiné. Lepší. Byly jsme za polovinou skladby, když jsem najednou uslyšela zabouchnutí dveří, a tak přestanu. Hange se zvedla šla do chodby. Vrátila se s lístečkem, který vyhodila do koše. Když uvidím můj nechápavý pohled, tiše řekne: „Emily šla ven."
„Je v pohodě?"
„Jo, akorát občas takhle potřebuje na vzduch," mávne rukou a pak se usměje. „Nemáš hlad?"

Hange
Přikývne, a tak si to hned trajdám do kuchyně. „Palačinky?" kouknu na Rachel.
„Měly jsme je už ráno," malinko zaprotestuje. I tak ji ukecám a začnu s přípravou. Těsto šlo celkem hladce, teď už je jen osmažit. Rachel se vrátí ke klavíru a začne hrát. To odkloní mou pozornost a opřu se o linku, přes kterou koukám do obýváku, jak hraje.
Když dohraje, otočí se a zatváří se podezřele. Málem jí vstanou vlasy hrůzou.
„Hange, nechci nic říkat, ale..." poukáže za mě a najednou cítím kouř. Ta palačinka byla hotová, ale už moc dlouho, a tak vzplanula. Pánev jsem sundala ze sporáku a plamen jsem udusila poklicí.
„Hups..." řeknu a nevinně se usměju.
„Radši si sedni a nech to na mě," zakroutí hlavou, ale i přes mé protesty, že jí chci pomoct, mě donutí se posadit.

Rachel
„Dala jsi tam málo mléka," řeknu Hange, když se podívám na tu směs, co se měla vydávat za těsto na palačinky. Mělo to i jinou barvu. Hange se nervózně zasmála a já se rozhodla to raději neřešit. „Nedáme si spíš něco slaného?" kouknu na ní.
„Co navrhuješ?"
„Ratatouille?"

Hange
„Platí. Ale já ti chci pomoct..." řeknu protáhle a udělám psí očka. Když mě k plotně nepustí Emily, Rachel by mohla.

Rachel
Zamyslím se. Koukala opravdu prosebným pohledem, až mě to donutilo povolit. „Dobře, ale budeš poslouchat, co dělat, ano?"

Hange
Vyskočím radostí ze židle a málem si namelu. Rachel se nenápadně uchechtne a začneme. Řekne mi pokyny, že mám nakrájet zeleninu, že k plotně mě raději už nepustí.

Rachel
Sotva dostane do ruky nůž, po chvíli zasyčí jak had a začne poskakovat po kuchyni. Všimnu si krve na jejím prstu. Dobře, možná to nebyl dobrý nápad jí k tomu pouštět. Ve škole s tím chemickým nádobíčkem je profík, ale doma v kuchyni tak moc talentem nezáří.
„Jsi moc zbrklá," řeknu, když hledám vhodnou náplast, zatímco si pořezaný prst drží pod tekoucí vodou.
„Aspoň to budeme mít s bílkovinama navíc," ušklíbne se a já mám chuť se plácnout do čela.

Hange
Sledovala jsem, jak mi vydezinfikovala ránu a následně ji zalepila. Co se týče ošetřování, tak je hodně šikovná.
Pokračovali jsme a já byla pro jistotu víc opatrná než předtím. Představovala jsem si, že pracuju s kyselinama a hořlavými látkami. Venku byla už tma a dům tentokrát vyplnila vůně bylinek se zeleninou, které se pekly v troubě.
U vaření jsme se hodně nasmály, stejně jako včera večer, ale začínala jsem mít obavy o Emily.

~~·~~