Symfonie duší

~12~

Rachel
Páteční ráno. Tentokrát jsem vstala první já. Emily byla hodně zničená po včerejším běhu, nebo tak aspoň zněla. S Hange jsme si včera hodně povídaly a byla jsem ráda, že jsme si padly do noty. Vzpomněla jsem si na to včerejší obětí a uculila se. Nachystala jsem ovesné vločky ke snídani s ovocem. Když se Emily dopotácela dolů, nejdřív se její obličej zalil temnou barvou, ale když jsem ji objala, objala mě nazpět a usmála se taky.

Emily
Celý den probíhá jako každý jiný. Dojedeme do školy, kde provokuju Ackermana, o obědové přestávce si jdeme sednout pod strom, kde si Rachel čte a já většinou sleduju mraky. Ale po škole jsme se vydaly do města pro nějaké věci na ten výlet, které nám že seznamu chybí. Teta jet nemohla, jelikož měla ve škole ještě práci a vrátí se až večer.

Rachel
„Kam chceš první?" zeptá se mě Emily, když stojíme v nákupním centru.
„Nikdy jsem nebyla pořádně nakupovat," řeknu a prohlížím si výlohy. Žiju v tomto městě celý život a tohle jsem si nestačila nikdy projít.
„Tak to škoda, že tady není teta," řekne a popraví si čepici, „Ta kolikrát nákupy miluje. V tomhle jsme každá jiná," ušklíbne se na mě.
„Em... tak co třeba plavky? Já nemám žádné," navrhnu a Emily to odlouhlasí.

Emily
„Rachel..." řeknu protáhle, „Jsou to jen plavky a ty už na mě rveš asi šesté..." povzdechnu si otráveně. Nejspíš nebylo fajn ji brát na nákupy, jelikož jsem nevěděla, že je nákupní maniak stejně jako teta. Dívala jsem se na sebe v modrých plavkách do zrcadla. Byly pěkné, ale ne na mě a nezakrývaly jizvu na zádech. O ní nesmí nikdo vědět. Kdybych byla někde s partou, tak mi to je jedno, ale jedeme se třídou a... necítím se poslední týdny komfortně snad v ničem.

Rachel
„Promiň," strčím jí do kabinky další kousek a hledám dál nějaké, co by mohly vypadat aspoň trochu podle jejich představ. Narazila jsem na jedny jednodílné, které spíš vypadaly jako sportovní. „Co tyhle?"

Emily
Podá mi jedny černé. Měly rukávy, malý výstřih a zakrývaly celá záda. Vypadaly trochu jako trikot na gymnastiku. Vyzkoušela jsem si je a hned se do nich zamilovala. „Jo, tyhle jsou super," řeknu a dívám se na sebe do zrcadla. Byly krásné a hodně zakrývaly, to ale nemění nic na tom, že já se v nich sama sobě nelíbila, to jsem ale říct nemohla, jinak bychom tady trčely další hodinu.

Rachel
Po menších protestech se mi konečně ukázala a já nadšením zatleskala. Slušely jí, moc.

***

„Máme všechno?" zeptá se Emily. Zamyslím se a budu upřímná, nakupovala bych až do večera, ale mám toho dost a až přijedeme domů, bude už tma. A nechci Emily už tolik trápit.
„Máme," odpovím, a tak se vrátíme domů. „Půjdeš si asi zaběhat jako vždy, co?" zeptám se po příchodu domů, kdy už spěchala do svého pokoje.

Emily
„Asi jo. Začalo mě to hodně bavit," usměju se.
„Jaké to vlastně je?" vyvalí na mě po chvíli.
„Hm? Co myslíš?" kouknu na ni nechápavě.
„No... Když máš problém nebo tak. Já třebas nikdy nebyla po škole a chápeš, ne?" přešlápne z jedné nohy a druhou.
„Tak jak kdy. Občas se do problému dostanu svojí vinou, že jsem chtěla jen pocítit adrenalin, udělat něco zakázaného a-" zastavila jsem se, jelikož mě něco napadlo. „Už jsi dělala někdy Street art?"

Rachel
Nechápavě se na ni podívám. Z angličtiny jsem chápala, o co jde, ale nevěděla jsem přesně, co má na mysli.
„Grafitti," řekne a já v tu chvíli pochopím.
„Nedělala," řeknu, „To se může? Měla jsem za to, že ne."
„Nemůže, pokud nejsi profesionál a není to záměrné," řekne a vyskáče schody nahoru. „Ale o to vetší sranda to je," ušklíbne se. „Jdeš do toho se mnou?"