Symfonie duší

~18~

Levi
Když mám konečně klid, tak si lehnu a podívám se na mobil. Napsal jsem jí, že se zase večer ozvu. Bylo něco po desáté a Hange šla obejít chatky s tím, že za půl hodiny je večerka. Mám jí napsat?

,Ahoj, tak jak ses měla?' odhodlám se k chabému pokusu o zprávu.

Emily
V ruce mi zabzučí mobil s příchozí zprávou. Zvednu se, vezmu si mikinu a řeknu, že jdu ještě na chvíli na vzduch. Sednu si na schod, který vede z malé terasy, která byla součástí naší chatky.

,Celkem dobře. A co ty?'

Levi
,Dalo se to. Zítra máte na výletě v plánu co?' tohle bylo víc trapné než odpoledne. Teď jsem moc nevěděl, o čem s ní mluvit.

,Abych byla upřímná, tak sama nevím. Neposlouchala jsem. Ale odpoledne se jde na pláž' přijde mi zpráva. Ani mě to nepřekvapuje, že mě nevnímala. Povzdechnu si. Jako kdyby mě někdy vůbec poslouchala.

,Pláž zní dobře. Docela závidím, šel bych taky a určitě se těšíš,' naklikám odpověď a čekám na odpověď. Sám se těším, až se po dlouhé době budu slunit.

Emily
Když si přečtu další zprávu, přemýšlím, jestli mám zalhat, nebo říct pravdu. Radši lhát nebudu, ještě by se mi to mohlo vymstít, jak znám svoje štěstí.

„Popravdě se moc netěším."

Levi
Vyletí mi nahoru obočí. Podle všeho jsem myslel, že jsou do pláže všichni nadšení. Proč ona ne?

,Vím, že mi do toho asi nic není, ale... proč se netěšíš?' zeptám se a doufám, že mi důvod sdělí. ,Pokud to nechceš říkat, tak nemusíš.' dodám ještě a čekám.

Emily
,To je v pohodě. Stejně nemám co ztratit' napíšu a pak pošlu ještě jednu zprávu: ,A abych ti odpověděla, jednoduše se nerada moc odhaluju.'

Levi
,Chápu' odpovím jednoduše. Když si vzpomenu, co předvedla, když jsem se s ní viděl prvně, myslel jsem, že ona je zrovna ten typ, co na sebe upozorňuje. ,Jakou máš ráda hudbu?' zkouším navázat na předešlou konverzaci. Psala, že ráda hraje na kytaru.

Emily

,Tak poslouchám to, co se mi líbí. Takže žánr nehraje moc roli ale když už, tak asi metal. A ty? Co posloucháš?' odpověděla jsem. Na jednu stranu se mi nelíbilo, že se moc vyptával, ale budu slušná. Snad ho to psaní se mnou brzy přestane bavit.

Levi
,Vlastně to mám podobně jako ty. Metal není k zahození, ale třeba i taková klasika není špatná,' odepíšu a mám nutkání se znovu na něco zeptat. Kousl jsem se do jazyku. Schválně, jestli napíše něco sama. Takhle to vypadá, že jí lezu do zadku.

Emily
Klasika, jo? pomyslím si. Má pravdu, není špatná, ale znám málo lidí, co poslouchají vážnou hudbu. ,Ty jsi říkal, že vlastně pracuješ... Co děláš?' projevím trochu zájem. Třeba díky tomu budu moct odhadnout, o koho přesně jde.

Levi

Nemůže mi dát nějakou otázku, kde bych se neprozradil? pomyslím si a začnu klikat odpověď:

,To je tajemství' napíšu. Popravdě já jsem toho moc tedy nenapsal.

,Jako vážně? Tak nic... Co tvoje koníčky? Nebo jsou taky tajné?' přijde mi zpráva. Jo, ironická.

,Vrhání nožů, sport celkově a dívání se na hvězdy,' odpovím upřímně. Je to celkem zvláštní pocit s někým být aspoň trochu otevřený.