Symfonie duší

~10~

Emily
Šla jsem do koupelny a chtěla jít do sprchy. Zadívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a zamračila se na sebe. Pozorovala jsem na sobě nad každou buňku. Stála jsem tam docela dlouho, až mě ze studených dlaždiček začaly bolet chodidla. Povzdechla jsem si a usmyslela si, že půjdu na vzduch. Převlékla jsem se do sportovního, sešla schody dolů a chtěla oznámit, že jdu ven. Ale viděla jsem ty dvě, jak hrají na klavír a užívají si to. Usmála jsem se a nechtěla je rušit. Napsala jsem na papírek, že jsem šla ven, dala jsem ho na stůl a odešla z domu. Venku už bylo chladno a sluníčko bylo nad horizontem.
Dala jsem si kapuci, aby mi netáhlo na uši a dál šla poklidným tempem. Nikde nebyl nikdo a já aspoň v téhle chvíli nalezla klid. Došla jsem do parku a posadila se na lavičku.

Levi
Má tradice před spaním je běh. Bez toho neusnu. Už byla pomalu tma a já si akorát obul boty na běhání. Zahřál jsem si svaly a lehce protáhl, abych si nic nenatáhnul. V parku si vždycky dám pětiminutový oddech a rozhýbu si další svaly, které nejsou při běhu tolik zapojované. Běžel jsem a u mé lavičky, kde si rád sedávám uvidím nějakou osobu. Přimračil jsem se a zpomalil. Asi tu osobu můžu aspoň zkusit odehnat. Nechci přerušovat svůj zvyk a nemám náladu se s někým dohadovat, takže doufám, že odejde dřív, než tam přijdu.
„Dobrý večer," začnu a osoba sebou trhne. Ne. Jen to ne, prosím.

Emily
Vyletím na nohy leknutím a uvidím Ackermana. A já si naivně myslela, že budu mít klid. „Dobrej," řeknu a už se chci otočit k odchodu. Najdu si jiný místo, kde budu mít klid.

Levi
„Klidně zůstaňte sedět," řeknu a odběhnu si na druhý konec parku. Tohle mi zkazilo náladu. Že mám na tohoto spratka takový štěstí. Co tady vůbec dělá ona? Že by taky šla běhat? Sedl jsem si na lavičku a veškerá chuť něco dělat byla ta tam. Zaklonil jsem hlavu a uviděl oblohu plnou hvězd.

Emily
Odejde pryč a já se nestačím divit. Proč by byl teď zdvořilý? Budu upřímná, čekala jsem přinejmenším nějakou kousavou poznámku, na kterou bych mu mohla odpovědět ještě kousavější. Každopádně ani tak nemám v plánu tady dýl být. Otočím se a zamířím si to z parku pryč.

Levi
Z nějakého důvodu mám tendenci se ohlédnout, abych na ni viděl. Kráčela si to z parku pryč a zmizela ve stínech. V hlavě se mi vynořila myšlenka, proč by se chovala zrovna takhle, jak se chová. Víc drzou holku jsem ještě nepotkal. Bylo to zvláštní. 

Emily
Rychlým krokem si to šinu domů a nemůžu přestat přemýšlet nad tím, co tam dělal. Plácnu se do čela a okřiknu se, abych nad tím přestala přemýšlet. Bylo to divný, hodně, a hlavně mám chuť někoho praštit, abych si vybila frustraci. Dojdu domů a uvidím ty dvě u večeře. „Emily! Máš tu jídlo," řekne teta.
„Promiň. Nemám hlad a jsem unavená. Dojdu si do sprchy a už půjdu spát, jo? Dobrou noc," vysoukám ze sebe rychle a vydám se po schodech do patra.

Rachel
Nestačíme jí ani pořádně odpovědět a už je pryč. S Hange jsme si vyměnily pohledy. Mávla nad tím rukou. Budu jí věřit, přeci jen, zná Emily podstatně déle než já.
Neřešily jsme to tedy dál a večer strávily stejně jako včera, akorát bez Emily. A taky jsme to hlavně dřív zabalily, abychom další den byly vůbec schopné vstát.

Emily
Ráno se probudím zase dřív než ty dvě. Asi to začne být klasikou. Sejdu dolů a začnu dělat snídani v podobě toastů. Všimnu si, že po včerejší večeři mi daly něco bokem, usměju se a naláduju do sebe půlku. Zbytek dám do ledničky s tím, že zbytek sním později. Ráno pak probíhá jako to včerejší; první dojde Rachel a pak Hange probudíme s tím, že nestíhá, i když tomu tak není. Nasnídají se a já se mezitím běžím trochu upravit.