Symfonie duší

~7~

Emily
„Dobré ráno, šípková Růženko," řeknu k Rachel, která se sem dopotácela s vrabčím hnízdem na hlavě místo vlasů a s obličejem, který připomínal spíše zombie. Nejspíš není zvyklá na ponocování; včera jsme si povídaly hodně dlouho do noci.

Rachel
Takhle dobře, a hlavně bezstarostně, jsem se nevyspala už hodně dlouho. Možná nikdy. „Dobré," usměju se. „Ještě bych si dala dvacet," protáhnu se. „Ale spíš budeme dělat dvacet kliků, i víc, pokud Ackerman bude mít blbou náladu. Nechci toho nabručence na tělocvik už takhle ráno," sednu si ke stolu k Emily.

Emily
„Sedni si ke stolu a pořádně se najez," řeknu a dám na stůl talíře. „Teto! Vstávej! Zaspaly jsme!" začala jsem z ničeho nic řvát, až z toho Rachel naskočila leknutím. Zmateně se na mě podívala a já se ušklíbla. „Je to jeden z mála způsobů, jak tetu dostat z postele. Budík vždycky rozmlátí a svůj mobil riskovat nechce," vysvětlím. „Mléko nebo pomerančový džus?"zeptám se a v tu chvíli přiběhne teta, div nespadne ze schodů. „Uz zase?! Blbej budík!" křikne a zapínala si košili a kalhoty, ale i tak měla stále peřinu kolem ramen a tetiny vlasy na tom byly podobně, jako ty Rachel a výraz? Vypadala vyděšeně, že nestíháme. Vždycky mi na to naletí a vždycky mi to vyjde. „Snídaně," usměju se nevinně a zopakuji otázku s mlékem a džusem pro obě.

Rachel
„Džus," řekneme jednohlasně s Hange a podíváme se na sebe. Všimnu si, že má košili naruby a špatně pozapínanou. Mám co dělat, abych se nesmála.
„Máš to blbě zapnuté," řekne Emily se smíchem a Hange si povzdychne. Něco zamumlá, shodí peřinu a vysouká se z košile, pak jí ale nejde zapnout, tak se zvednu.
„Ukaž."

Emily
Sleduju, jak se Rachel ujme zapínání knoflíků její košile. Teta zrudne a ty dvě mi v tu chvíli připomínají krásný pár. Naliju oboum džus a každé nandám dvě palačinky. Řeknu, že na talíři na baru pod pokličkou je ještě na přidání, kdyby měly ještě hlad. Sama se vydám do koupelny si vyčistit zuby a udělat ze sebe člověka.

Rachel
Chuť palačinek se mi rozlévala na jazyku. Máma je nikdy nedělala a já je neuměla tak dobře jako Emily. Když s Hange dojíme, vezmu nádobí a umyju ho. Hange se nabídne na pomoc, ale já ji vyženu. Chci aspoň nějak pomoc.
V pokoji jsem se podívala na své tělo a zjistím, že spousta podlitin je zahojená, hlavně na nohách. Usměju se a kouknu do skříně. Včera večer jsem zjistila, že mám ve skříni nějaké šaty, což mi holky řekly, že je vlastně takový menší dárek a pomoc při terapii, abych si dodala sebevědomí.
Vyberu si černý rolák, punčochy a tmavou károvanou sukni. Už začínala být zima a stejně mi něco málo šlo z modřin vidět, takže jsem to aspoň trochu chtěla zakrýt. Učesala jsem si vlasy a když jsem se podívala do zrcadla, malinko jsem se pousmála. Přišla jsem si... hezká. 

Emily
Počkám dole na ty dvě a mám pocit, že jestli si nepohnou, tak začneme fakt nestíhat. „Vidím právě před sebou Rachel?" zeptám se a nestačím se divit, jak krásná tahle holčina je. Pár modřinek při větším zkoumání šlo vidět, ale jinak vůbec. Když jsem se v předsíni podívala na sebe do zrcadla s mikinou, kulichem, roztrhanými kalhoty, a především s kruhy pod očima, malinko se mi v hlavě vytvořila závist. To, že se oblíkám spíš jako kluk neznamená, že nemám holčičí cítění. Ráda bych se oblékala taky do takových věcí a měla se ráda, ale mám moc svalnatou postavu, aby to oblečení bylo na mě hezké. Hlavně to není praktické. Proboha, proč jsem začala závidět?
Zatřásla jsem hlavou a usmála se na Rachel.

Rachel
Usměju se nazpátky. „Není to moc blbý?" zeptala jsem se a snažila jsem se v tom necítit nervózně.
„Blázníš? Vždyť jsi v tom krásná," řekne mi.
„Nikdy jsem si nic takového pořádně nevzala, když nepočítám uniformu do práce, ale ta je... Vždyť víš," řeknu. „Chtěla jsem to vždycky nosit normálně, ale důvod taky znáš," řeknu a začnu si nervně hrát s jedním pramínkem vlasů. Emily se usměje a podívá se na čas. Vykulí oči a pak se zamračí.
„Tetoo! Hejbni zadkem, jinak přijdeme pozdě!"