Symfonie duší

~15~

Rachel
Když jsme si ve městě prošli pár památek, měli jsme rozchod. S Hange a Emily jsme si řekly, že si sedneme do kavárny, kolem které jsme procházeli chvíli před tím, než jsme přišli do centra.
Číšník si to nakráčel se zmrzlinovými poháry, které jsme si objednaly, a na mě zvlášť mrknul. Pak se mě v italštině na něco začal ptát, ale Hange mě zachránila.

Hange
Zamračila jsem se, ale pak jsem zachovala chladnou hlavu. Chtěl ji sbalit, slizoun jeden. Anglicky jsem mu odpověděla, že ještě není zletilá, že je zadaná a že já jsem její opatrivnice. Rychle odklusal pryč. „Vlastně kolik ti je, Rachel?" zeptám se, jelikož tohle je jedna z informací, která mi utekla nebo jsem si ji nezapamatovala.

Emily
Snědla jsem z mého poháru jen kousek, abych nevzbudila podezření a zároveň toho nesnědla tolik. Poté jsem se zvedla s tím, že se tady půjdu ještě porozhlédnout, když máme ten rozchod. Hodlám aspoň část z toho spálit.

Rachel
Rozloučíme se s Emily a já odpovím Hange na otázku: „Osmnáct. Poslyš, co jsi mu vlastně řekla?"
„Že jsi nezletilá a že jsi zadaná," řekne.
„Já jsem zadaná, jo?" usmála jsem se škádlivě.

Hange
„Em... No vidíš! Ale odradilo ho to, když jsem mu to řekla! Konec konců, nevypadal na chlapa na víc než na jednu noc," řekla jsem a usrkla si z hrnku kávy. Netuším proč, ale měla jsem tendenci ji ochraňovat. Vždycky jsem byla v neklidu, jakmile se k ní přiblížil někdo jiný než já nebo Emily.

Rachel
Podívám se toho číšníka. „No... není to můj typ ani omylem, o tom žádná," zasměju se. „Děkuju," pousměju se a něco mě napadne. Vezmu lžičku se zmrzlinou. „A za tohle si zasloužíte sladkou odměnu," natáhnu se se lžičkou k ní.

Hange
„Takže už se i krmíme, jo?" řeknu se lžičkou v puse. Ta zmrzlina byla dobrá.

Rachel
„A proč ne?" řeknu a dám jí další lžičku zmrzliny. Koutkem oka si všimnu, že ten chlap, co nám přinesl naši objednávku, na nás začal házet divné pohledy. „Asi si myslí, že něco spolu máme," ujede mi moje myšlenka z pusy.

Hange
„Možná z toho důvodu, že jsem řekla, že jsem tvoje opatrovnice," zachechtala jsem se, ale ve skutečnosti jsem začala uvažovat nad tím, jaké by to bylo, kdybychom byly spolu ve vztahu.

Rachel
Přikývnu a tentokrát si dám trochu zmrzliny i já. „Pověz, proč ses rozhodla dělat zrovna učitelku? Podle mě by ses hodila spíš na vědkyni, nebo něco takového," znovu dám zmrzlinu do pusy Hange.

Hange
„No.... Je to na trochu delší povídání, ale pokud chceš, řeknu ti to ve zkratce," usměju se.

Rachel
„Povídej," požádám. Dychtím touhou se o ní dozvědět víc.

Hange
„Nejdřív jsem byla v laboratoři jako jedna z pracovnic, ale jelikož jsem byla málo doma, tak jsem Emily v podstatě zanedbávala a hrozilo, že by mi ji sociálka vzala z péče. Udělala jsem si školu pedagogickou a začala vyučovat chemii, hudebku a mladší žáky přírodovědu," usmála jsem se. Teď jsem si uvědomila, že kdybych Emily neměla nikdy v péči, tak bych nikdy nepotkala Rachel.

Rachel
„A baví tě to? Nechybí ti tvoje stará práce?" zeptám se malinko starostlivě. Já bych na tuhle práci neměla a za to má můj obdiv. Samozřejmě je mnohem víc věcí, díky kterým ji obdivuji a tento je jeden z nich.

Hange
„Ani ne. Ve škole je větší zábava než v bílé laborce, kde jsem tam byla sama nebo s nepříjemnými kolegy," usmála jsem se. Byla jsem ráda, že jsem se stala učitelkou.

Rachel
„Tak to jsem ráda. A hlavně za to, jak s Emily úžasné ženy jste," řeknu s úsměvem. Mám neskutečné štěstí, že mi je Bůh poslal do života. Udělaly mi ho víc barevný.

Hange
Z toho, co řekla ucítím, jak jde teplo do tváří. Hlavně se nečervenej Hange! napomenu se a na tváři vykouzlím úsměv. „Popravdě ty jsi první, o koho Emily jako takhle projevila zájem jako první. Už od té chvíle jsem věděla, že musíš být výjimečná," povím a ucucnu si kávy. Zamyslela jsem se nad tím, co jsem řekla. Začínám ji brát víc jako spolubydlící a mou studentku?

Rachel
„Výjímečná opravdu nejsem," zastrčím si stydlivě pramínek vlasů za ucho. „Kolik je vlastně tobě? Vypadáš tak na dvacet pět," pověděla jsem. Vypadala opravdu mladě, ale ne tak moc, aby jí člověk řekl, že jí je míň jak dvacet.

Hange
„Před nedávnem mi bylo dvacet devět. A děkuju za lichotku," usměji se a v tu chvíli mi dojde, že začínám stárnout.

Rachel
„To nestojí za řeč," mávnu rukou.
„Co chceš dělat vůbec po vystudování?" přijde na mě otázka na kterou můžu odpovědět maximálně tím, že pokrčím rameny. „Ty nevíš?" zeptá se znovu.
„Přemýšlela jsem nad zpěvem, ale nevím, jestli by to vyšlo," řeknu k Hange.

Hange
„Zpíváš nádherně, určitě by ses se svým hlasem uplatnila," řeknu pravdivě. Její zpěv pro moje uši byla lahoda a že já mám hudební sluch!
„Máš vůbec někoho?" zeptá se na další otázku, a to mě trochu zarazí.
„Ne, už jsem nějakou tu dobu svobodná," řeknu a protáhnu se svým způsobem. Pár lidí v podniku se na mě otočí. Chtěla jsem s tím zakrýt hlavně rozpaky.

Rachel
„Tak to jsme doma jako v klubu svobodných žen," řeknu a v tu chvíli Hange dopije kávu. Informace, že je bez vztahu mě z neznámého důvodu uklidnila. „Neprojdeme se někam?" zeptám se a když souhlasí, usměju se od ucha k uchu. Zaplatíme, nebo spíš Hange, jelikož mě nenechá ani vytáhnout peněženku, a já ji chytím za ruku a vedu ji za sebou.

Hange
Táhne mě pryč a míří k náměstí, kde je i kašna. Už jsem v tomto městě byla a je krásné, ale přijde mi ještě krásnější, když mě Rachel s úsměvem drží za ruku a táhne mě ulicemi tohoto krásného města.

Rachel
Zahlédnu kašnu. Měla nízkou stěnu a lidi se do toho chodili oplachovat a schladit. Uprostřed byla socha anděla. Poprosila jsem Hange o nějakou tu společnou fotku, ať máme na památku. Natáhne paži s mobilem a vyfotí nás dvě před kašnou. Občas z legrace uděláme divné obličeje. Koukáme se pak na výsledky, když v tom Hange začne hrát v hlavě jedna písnička, kterou si začala pobrukovat. Po chvilce jí to nedalo a pustila ji přes mobil na plné pecky. Začala kolem poskakovat jako blázen a chytila mě za ruce, abych se přidala. Začnu napodobovat její taneční kroky a nechám hudbu protékat mými žilami.

Hange
Někteří se k našemu legračnímu tanci přidají a já se do toho až moc vžiju, jelikož zapomenu, že vedle nás je kašna a já do ní pro otočce sletím. „Ale ne! Ta otočka mohla být dobrá!" zavztekám se jako malá, stále sedící v kašně.

Rachel
Začnu se chechtat, ale nabídnu jí pomocnou ruku. Jenže se pak ďábelsky usměje a stáhne mě za sebou. Obě jsme seděly v kašně v oblečení. Aspoň jsem se zchladila, pomyslím si a když se dochechtám, je na čase vylézt.

Hange
Obě si stoupneme a chceme z kašny vylézt. Jenže mě něco napadne. Sehnu se a cáknu na ni.

Rachel
„Vždyť jsem už celá mokrá!" podívám se na Hange a oplatím jí to. Chvíli se tam nějakou dobu takhle hašteříme a pak vylezeme.

Hange
Vylezeme ven a myslím, že i Rachel je ráda, že jsme si odložily věci a nespadly jsme s nimi do kašny. Když uvidím Leviho nechápavý pohled plný hořkosti, vyprsknu smíchy. Vypadal jak kakabus.

~~·~~