Symfonie duší

~16~

Emily
Odešla jsem a vydala se podívat k jednomu z místních parků, který jsem viděla na malé mapce na brožuře, kterou jsme každý dostali. Zalezu si někam do stínu pod strom a budu poslouchat písničky. To zní jako plán.

Levi
Vydal jsem se na nějaké klidnější místo, kde budu mít konečně klid a prostor pro vlastní myšlenky. Procházel jsem se městem a když jsem rázem přišel do parku, tak jsem toho rovnou využil a kecl si na lavičku. Zaklonil jsem hlavu a nechal jsem si hřát obličej sluncem. Konečně klid.
Po chvilce malinko otočím hlavou, abych zkontroloval terén. Když jsem si všimnul tmavé hlavy, která bojuje se zamotanýma sluchátkama pod stromem, uchechtnu se tomu výhledu. Celkem to vypadalo vtipně, jak s tím bojovala. Když se jí to podařilo, rozhlédla se kolem. Rychle jsem si sednul normálně a dělal jsem, že jsem na mobilu. Tohle bylo trapné.

Emily
Všimnu si, že nedaleko na lavičce sedí Ackerman. Já se ho snad nezbavím nebo co, proběhne mi hlavou a začala jsem uvažovat nad tím, jestli ho budu ignorovat, nebo jestli nepůjdu jinam.

Levi
Co kdybych si malinko vystřelil? uvažoval jsem z nudy. Navíc, dlužím jí ještě nějaké ty naschvály, kvůli kterým jsem jí už raději ani po škole nedal. Najedu na chat, kam jsem si přeposlal zprávu z jejího mobilu. Napsal jsem jednoduché „ahoj" a říkal jsem si, co to dělám se svým životem.

Emily
Z poslouchání hudby mě vyruší zabzučení mobilu. Odemknu display a vykoukne na mě nová zpráva. Neznámé číslo? Asi nějaký omyl. Zkroutím hlavou a strčím mobil zpátky do kapsy.

Levi
Žádná odezva. Ts... zkusil jsem to znovu, ale trochu víc šťouravě:

,Haló? Je někdo na druhém konci?'

Emily
Znovu mi zabzučí mobil. Podívám se a zase to neznámé číslo. Tohle mi přišlo divné. Zamračila jsem se a doufala, že to je opravdu jen omyl.

,My se známe?' vyťukám a chvíli váhám, jestli mám tu zprávu poslat. Nakonec jsem klikla na odeslat.

Levi
No není možné, odepsala.

,Mohli bychom, pokud budeš chtít,' napíšu. 

Nejraději bych za tohle svoje pubertální chování naboural hlavou proti zdi, ale zase je to docela zajímavé.

Emily
„Eh?" vydala jsem že sebe divný zvuk. Tohle se mi nezdálo.

,Zeptám se tě narovinu: z jakého důvodu mi píšeš? A kdes sebral/a moje číslo?' odpovím.

Levi
,Známý mi na tebe dal kontakt se slovy, že pokud se budu ještě někdy nudit jako posledně, mám napsat tobě.' vymyslím si lež a doufal jsem, že mi to zbaští.

Emily
„Jaký známý ti ho dal?' odpovím téměř okamžitě. Moc lidí moje číslo nemá a seznam podezřelých, kdo by to mohl být, se jasně zúžil. Přišlo mi to divné.

Levi
,To říkat nemám' šklebím se nad tím chatem. Tohle je celkem psina... Dobře, už teď z toho puberťáckýho slovního začínám magořit.

‚Zeptám se znovu: Chceš si psát a trochu se poznat?'

Emily
Ujede mi hlasitější uchechtnutí a maminka s kočárkem, která procházela kolem mě se na mě zvláštně podívala. Vydechla jsem. Nechtělo se mi do toho. Ale na druhou stranu... No... Třeba bude sranda.

,Klidně,' odepíšu a čekám na odpověď. Naštve mě ale to, že mi nechce říct, od koho má mé číslo. Jestli to byl Lucas, tak ho uškrtím.  Nebo kdyby mi nedej bože psal zrovna on. Zmetek vlasatá...

Levi
Zaslechnu uchechtnutí. To je ta zpráva něčím vtipná? Když souhlasí, vítězně se usměju. Kdo by si nechtěl psát se svým přísným sexy profesorem?

,Co tě tak baví?' pošlu jí zprávu a čekám.

Emily
,Hraní na kytaru,' odepíšu, nehodlám mu nic víc o sobě prozradit. ,Jak se vůbec jmenuješ? Ať tě můžu nějak oslovovat,' napíšu rychle další zprávu.

Levi
Nad tímhle jsem nepřemýšlel. Ohlédl jsem se na ni. Co teď? Mám jí napsat nějaký pseudonym? Ještě to tak... Pak by mě oslovila a byl bych v háji, jelikož bych si to neuvědomil. Risknu to. Moje jméno je po světě normálně nošeným jménem. Může být další Levi, no ne?

,Můžeš mi říkat Levi. Rád tě poznávám, Emily :)' schválně napíšu i smajlíka.

,Dobře Levi. Hezké jméno,' napíše a ta malá lichotka mě trochu potěší. Tohle mě začíná bavit.

,No... Doufám, že tě nijak neotravuju,' zachovám tak nějak tu slušnost. Začínám si uvědomovat, že to je docela divný si s ní psát.

Emily
,Ani ne, stejně nemám nic na práci. Jinak jsem si teď vzpomněla, že můj třídní má podobný jméno jak ty a jen mezi námi, je to bručoun,' napíšu a čekám na odpověď. Tohle mě dokázalo celkem zabavit.

Levi
Já a bručoun? No dobrá, možná trochu ano, ale to jsem prostě já. Neumím být ten milý na ostatní a rozhazovat všude kytičky jako družička. K tomuto já prostě určen asi nejsem.

,Tak snad to s ním přežiješ, ne? Nebo je až tak hrozný?' odpovím jí. Vím moc dobře, že nejsem dvakrát příjemný člověk, ale jak moc?

Emily
,Podle mě by zas tak strašnej nebyl, kdyby měl aspoň pochopení. Děcka si srovnat dokáže, to u něj cením. Ale ráda ho nemám,' abych řekla pravdu, v přítomnosti Ackermana jsem hodně nervózní a není mi to příjemné.

Levi
Zavrtím nad tím hlavou. Nemyslím si, že bych byl u někoho oblíbený. Hange je samozřejmě výjimka, jelikož ta se odradit mým chováním nenechala. Řekl bych, že mi spíš vyhovuje to, že prostě kolem sebe nemám nikoho blízkého.

,Rozumím. Hold ne každý má tuhle povahu. Jak jde škola jinak?' odkloním konverzaci na jiné téma. Moc se o sobě nechci bavit, hlavně takhle z třetí osoby.

Emily
,Momentálně jsme se třídou v cizině na výletě a máme rozchod, takže mám celkem klid,' odepíšu a pak mě něco napadne. ,Kolik ti vůbec je?'

Levi
,Nechci, aby sis myslela, že jsem nějaký starý úchyl. Nechci ti říkat reálný věk, chci se s tebou hlavně seznámit. Můžu říct, že mi je něco přes dvacet,' odepsal jsem po chvíli rozhodování. Nemusí přesně vědět, kolik mi je. ,A tobě?'

Emily

,17' odpovím mu i přes to, jakou chuť jsem měla mu to napsat podobně, jako on mně. Celkem mě překvapilo, že je starší minimálně o tři roky. Povzdechla jsem si.

Levi
Čekal jsem, že bude tak o rok starší, vzhledem k tomu, jak vypadala. Jednala v moha věcech ale jako nevychovaný spratek.

,No nic, budu teď muset akorát končit. Večer se ozvu,' napíšu a po pár minutách se zvednu a pořád koukám do telefonu, aby to nevzbudilo podezření.

Emily
Večer napíše znovu? Tohle mě celkem vyděsilo. Nejsem na tohle zvyklá. Kouknu se na hodiny a zvednu se. Musím jít na náměstí, kde máme sraz.
Když vidím tetu a Rachel úplně mokré, nestačím se divit.

Rachel
„Koupaly jste se?" rýpne si do mě a Hange Emily chvíli po tom, co přijde.
„Hange mě tam stáhla," řeknu, ale jsem jí za to svým způsobem vděčná. Aspoň jsem se ochladila.
„To bylo omylem," poplácá mě po hlavě, jako kdybych bylapes. Emily se tomu akorát uchechtla

~~·~~