uvězněna

1. kapitola

Tenhle příběh je nový, protože jsem během 1 týdnu co jsme byli na lyžáku jsem dokázala naspat velkou část. Před minulou knihu dopíšu taky. Užijte si čtení
_____________________________________
Jméno holky: LILY
Věk: 17 LET
Únosce: dozvíte se v textu 😊😅
Bývalá kamarádka: Nikki
____________________________________
Krásné svěží ráno. Všude cítím voňavé květy rostlin a zpívání ptáčků. Ale co to? Někdo tu je. Chodí tu nějaká temná postava. Chodí kolem mé postele a v ruce něco drží. Nevidím to. Lehce se posadím. On si toho všimne. Přiblíží se ke mně. ,,Auu!!!,, zakřičím. Za chvíli vidím vše červené. Mám nůž v břiše.
Probudím se. Sakra! Co to bylo? To byl snad nejhorší sen. Klid. Žiju. Snažím se dýchat, ale moje plíce mě neposlouchají. I když se snažím upadávám do většího a většího temna. Nic neřeším. Aspoň už umřu. Stejně jsem to vždycky chtěla. Uběhne nějaká doba. Já žiju? Probudím se. To není moje postel. Vše je tu bílé a malé. Vstanu. Síla mě stačí, abych došla do koupelny. Kouknu se do zrcadla. Napadá mě jediná věc. Rozbít zrcadlo. ,,Jo udělám to." Najdu něco tvrdého a hodím to tam. Střepy jsou všude. Jeden ostrý vezmu do ruky. Koukám chvíli na něj. Pak si udělám lehké škrábance na rukách i nohách. Nikdo nikde. Mám čas. Slyším kroky. Sakra! Otevřou se dveře a sestřička na mě kouká vyděšeným výrazem. Dojde pro mě doktor, který mě položí na postel. Uklízečka uklidila koupelnu a zamkla ji. Tak mě to vytočilo. Po nějaké době co nikdo u mě nebyl jsem si sedla na zem na koberec. Byla jsem v klidu, ale najednou jakoby mě někdo táhl. Táhl mě někam daleko. Zamotala se mi hlava. Upadávám do tmy. Probudím se. Nikdo nikde, ale jiná místnost. To je divné. Nevěděla jsem co se děje. Ležela jsem na posteli. Počkat! Já se nemůžu hnout! Co to?! Koukám se, že jsem přivázaná k posteli. Jsem tak naštvaná, že začnu brečet. Za chvíli přijde nějaký temný stín do místnosti. Něco drží v ruce. ,,Nůž?! To už jsem někde viděla!" Uvědomila jsem si to. ,, Ten sen!!!" Snažím se křičet. Ale nejde to. Najednou světlo. Mám před očima pouze slzy. Přiblížil se ke mně. Zavřu oči. Něco se mě dotklo. Je to studený. Asi poznal, že jsem vzhůru, ale neřešil to. Cítím uvolnění ze svázání. Konečně jsem volná. Počkat. ,, Co??" Někdo mě unáší? Cítím rychlý běh, dupot a nakonec křik sestry. Křičí na toho co mě unáší. ,, Unáší!!" Hodlám se probrat, ale ne a ne. Cítím lehký otřes. Jsem v autě. Odjíždím. Od této doby nevím co se stalo.