uvězněna

25. kapitola

Do mého spánku se vloží světlo ze slunce, které mě svítí do obličeje. Probudím se. Není to můj pokoj. Koukám po celým pokoji a hledám nějakou nápovědu. Pak mě to došlo. Zase jsem unesená. Kde mám mobil? Začnu se prohledávat, ale nic u sebe nemám. ,,Co pak to děláš?" ozve se z neznámého místa. Krev mi v žilách tak ztuhne, že můj mozek šílí. ,,Kdo jsi a co po mně chceš?" zakřičím s pláčem. Ano, zase ty slzy. Bez nich můj život nemá smysl. ,,Klid. Jen si s tebou budu chvilku hrát a pak tě pustím." ozve se. Nevím jestli mám být ráda, protože nevím jestli to dodrží. ,, Můžu ti věřit?" zeptám se. ,, Samozřejmě. Stejně mě už znáš." po této odpovědi jsem neměla vůbec čas myslet na to co se děje kolem mě. Jen mi v hlavě dokola opakovala ta věta. ,, Už mě znáš." Už mě znáš. Jake. ,,Jaku?!" zakřičím. ,,Ano co pak se děje Lily?" ozve se. ,,Jaku jestli ti tohle říká tvoje podvědomí tak to prosím nedělej. Nevěř mu. Mě můžeš věřit, ale prosím vrať se do reality!!" zakřičím z plných plic. Kyslík mi došel. Snažím si ho zpátky vrátit. Chvíli to trvá. Najednou se rozrazí dveře. Spadnu na kolena. Ve dveřích stojí Jake. Hledí na mě s nešťastným výrazem. ,,Lily promiň." řekne mi. Postavím se zpátky na nohy. V tom mžiku začnu kašlat. Když se podívám na svou ruku vidím tam krev. Trochu začínám blednout a ztrácet vědomí. Když se Jake koukne do mé dlaně vezme mě do náruče a utíká se mnou do auta. Položí mě na zadní sedačku. Nasedá do auta a odjíždíme kam si. Nevím kam jelikož mě oči neposlouchají. Usnu. Budu ráda, když se dožiji zítřejšího rána.
___________________________________
Probudí mě lehké mlácení do tváře. Otevřu oči a vidím jen někoho s rouškou. Nevím o koho se jedná. Jen přišla otázka. ,, Víte kde se nacházíte?" Zeptá se a v mé hlavě se začínají utvářet vzpomínky. Jake. No jasně. ,, Já jsem v nemocnici." odpovím. Dotyčná osoba jen přikývne. Pořád nevím kdo je to. Světlo mě momentálně hodně oslepilo. Chce se mi kašlat. Začnu kašlat zplna hrdla. Kašlu do své ruky kde vidím co si červeného. Teda vidím jen nějaké rozmazané. ,,Co to mám na ruce?" zeptám se. Odpověď žádná jen úlek, který byl rychlý. Postava, která u mě stála už tam nestojí. Co to je?