Blíží se večer. Pořád jsem v nemocnici. Už nemusím ležet v posteli, ale pořád nejsem tak silná. Jaka chodí každou hodinu někdo kontrolovat. Naposled tu byl před 5 minutami. Stejně tomu nemůžu uvěřit. Vyboural se kvůli mě nebo to byla jen nešťastná náhoda. Zítra už můžu jít domů. Jen mě tak napadlo, že bych mu tu mohla zanechat nějaký vzkaz nebo mu něco napsat a přečíst mu to před tím, než opustím toto místo a tuto budovu. Skočím si k sestřičce. Potřebuji tužku a papír. Napíšu mu, že na něj nezapomenu. Když jsem se postavila mířila jsem ke dveřím. Po otevření dveří vstoupím na chodbu a poté hledám sestru. Stojí u dveří. ,, Dobrý den." ,, Dobrý den, co si přeješ?" zeptá se nazpátek. ,, Chtěla bych papír a tužku. Prosím." odpovím sestře. Ta se na mě usměje a na chvíli odběhne. Zpátky mi donese list papíru A4 a krásně ozdobenou propisku.
,, Děkuji." odpovím když mi podává věci. S lehkým a rychlým krokem vracím své pocity zpátky do pokoje kde leží Jake, který je na tom hůř. V hlavě mi jede tolik slovíček, že mě napadá, krásný dopis pro něj. Po 5 minutách mám popsány celý list papíru. Jelikož už je půl šesté večer začnu dopis číst Jakovi.
Milý Jaku,
I když tu zrovna nebudu, když se probudíš slibuju, že tě budu navštěvovat každý den. Je mi líto toho co se stalo, ale moje srdce to neuklidní. Bije jako o život, jen kvůli tvému zranění. Nevím jak dlouho budeš v tomto stavu, ale neboj se mě je jedno jestli budeš postižený nebo normální člověk. Zamilovala jsem se do tebe a taky tě kvůli nějaké kravině neopustím. Jestli jsem tě v ten večer tak moc naštvala tak se omlouvám. Neměla jsem být na tebe taková, ale nebylo to pro mě nějak moc příjemné. Jenže pořád tě tu nikde nenechám. Doufám, že spatřím tvůj úsměv co nejdříve to půjde. Tvoje Lily
Po přečtení dopisu ho zabalím do obálky a položím na stůl. Dále hledím na jeho rány. Se slzami v očích si balím. Bude mi chybět těch pár hodin co budu bez něho. Po pár minutách přijde máma s tátou do pokoje. Oba mě obejmu. Táta mi bere kufry a já se loučím s Jakem. Ještě mu dám pusu a odcházím. Žiju v domnění, že ucítím, když se vzbudí. Zamávám mu a zavírám dveře. Chytnu se mamky a opřu se o její rameno. Párkrát se mi podlomila noha, ale už jsem v pořádku. Už sedím v autě. Táta startuje a odjíždíme pryč. Trošku jsem se natáhla na sedačky vzadu a usnula jsem.
ČTEŠ
uvězněna
RomanceLily byla unesena. jestli se dokáže odtud nějak dostat tak to skončí dobře, ale co když se jí to nepodaří?!
