uvězněna

21. kapitola

,,Co se stalo a kdo jste?" zeptá se. Můj mozek začíná chápat co řekl. Počkat. On si mě nepamatuje. ,,Jaku, to jsem já Lily." odpovím. ,, Lily? Jaká Lily?" začne říkat. ,,Ty si mě nepamatuješ? Aha dobře." ,,Ne." Odejdu z místnosti. Jsem tak naštvaná. Naštvaná, rozpačitá, vystrašená. Nechápu jak to, že si mě nepamatuje. Dobře byl v kómatu, ale mohl by si mě aspoň trochu pamatovat. Dobře zkusím mu připomenout co se stalo. Vkročím zpátky do pokoje k Jakovi.
,,Jaku, vím že si mě asi nepamatuješ, ale zkusím ti některé věci připomenout. Únos, Lily, vězení záchrana a hádka." dopovím. ,, Nevím." odpoví. ,, Dobře. Jednou si mě unesl. Schovával si mě v domě. Hlídal, líbal a zachraňoval. Pak tam vtrhla policie a odvedli tě do vězení. Já jsem tě pak odtamtud dostala. Spolu s mými rodiči jsme večeři doma. Pohádali jsme se a ty si naboural do stromu. Pamatuješ už si něco?" zeptám se ho a v tu ránu se otočím ke dveřím kde stojí máma. Slzy jí tečou pomalu po tvářích. Tohle říkat znovu nebudu. Otočí se na druhou stranu a vchází do chodby. Teď opravdu nevím co mám dělat. Předtím jsem lhala a teď když jsem řekl pravdu mámu dovedu k šílenství. Jsem fakt blbá.  Některé věci bych si mohla nechávat pro sebe, ale to bych nebyla já. Teď nevím co mám dělat. Tady Jake, který si mě nepamatuje a támhle máma, která brečí z mé pravdy, která byla před tím lží. Jdu jí utěšit. ,,Mami, promiň." řeknu jí. ,,Lhala jsem jen, abych dostala Jaka z vězení. Tolik ho miluju. I když si na mě vůbec nepamatuje." jen to dopovím v očích se začínají utvářet slzy, které za chvíli potečou po tváři též jako mámě.
,, Zlatíčko? On si tě nepamatuje?" zeptá se a obejme mě. ,,Ne." řeknu se zvlykajícím hlasem. Jsem tak nešťastná a naštvaná. ,,Mami, prosím můžeme jít pryč." řeknu jí a obě odcházíme. Jsem doma. Zavřená v pokoji. Nechci odsud pryč. Zítra je víkend. Budu doma to je dobrá zpráva, ale pořád mě to štve, že si mě nepamatuje. Budu toho litovat, ale zítra se tam znovu zastavím. Měli by ho pustit. Ukážu mu jeho vilu. Třeba mu to dojde. ,, Zlatíčko, večeře!" zakřičí na mě máma. ,, Nechci!" zakřičím zpátky. Máma dojde s večeří do pokoje. ,, Palačinky si nedáš?" zeptá se. ,, Palačinky? Ty si dám." oznámím mamce a zvednu se z postele. ,, Sním si je tady." Oznámím mamce. Ona přikývne. Odejde a já se v klidu najím.
Rodiče
,,Lily mi dělá starosti." řekne. ,,No právě." odpoví na to. ,,Vzala si palačinky do pokoje. Je mi jí líto. On se dostane do takového špatného stavu a ona kvůli tomu trpí." řekne.
,, Chápu jak jí je, ale není možné, aby se nikde neobjevila." odpoví na to.