Probudí mě prudké zabrždění, které mě nadhodí. Sednu si zpátky na sedačku. Vidím tátu a mámu, kteří jsou naštvání. Nevím co se teď stalo, ale souvisí to s tím prudkým zabrzděním. Neřeším to. Koukám se z okna. Když dorazíme k domu, vůbec ho nepoznávám. Trochu jsem ztuhla. Moje hlava je teďka trochu mimo. ,,Tady bydlíme?" zeptám se. ,,Ano, ty to nepoznáváš?" zeptá se mamka. ,,Po pravdě vůbec, ale třeba si za chvíli vzpomenu." odpovím a vycházím z auta. Dojdu k hlavním dveřím. Máma je odemče a na to přijde táta s mými kufry. Vydám se po schodech nahoru. Jediná věc na kterou jsem si právě vzpomněla. Můj pokoj. Doprava a rovně. Otevírám dveře. Nic se nezměnilo. Jenom tu jsou moje fotky. Dlouho jsem tu nebyla. Lehnu si do postele. Zavírám oči a najednou tma. Usnu. Jsem vyřízená. Dnešní den byl opravdu extrémně těžký.
-----------------------------------------------------
Místo pípajícího budíku mě táhne z postele máma. ,, Zlatíčko, vstávej!" zakřičí na mě. Ve mě to škubne. Měla jsem vstát, ale neudělala jsem to. ,, Pojď, neboj máš čas." odpověděla klidně máma. Podává mi krásně růžové šaty s květy. Nakonec mi podá ještě čelenku. Jdu se převléct do koupelny. Vyjdu ven jako princezna. „Sluší ti to, tak pojď na snídani." řekne mi a odcházíme spolu. Nasnídala jsem a máma mě odvezla ke škole. Jdu s úsměvem do školy. Zajímá mě chování všech. Nevím co si mám víc přát. Pořád myslím na něho. Přicházím do třídy, kde na mě hledí všechny holky jako na nějakou posvátnou horu. Začnu koukat do země. Přijdu ke své lavici. Mám na ní namalovaný takový divný věci. Jsem mega naštvaná. Kdo si to mohl dovolit. Beru kapesník a namáčím ho do vody. Utřu si ji. Nachystám se na hodinu. Učitel vešel do dveří se slovy ,,tak už si zpátky?" nechápu co si myslí. No tak jsem nebyla ve škole 1 týden budiž, lepší než ten měsíc zpátky. Vyrazím ze školy a mám namířeno do nemocnice. Stojím před pokojem v nemocnici. Otevřu dveře a Jake, který leží na posteli se kouká na mě. ,,Ty už jsi vzhůru! Jaku! OMG!" dejchám tak moc zprudka, že se snažím dostat zpátky do normálního stavu. Když už se mi to podaří obejmu Jaka a políbím ho. ,,Tolik si mi chyběl. Spadl mi kámen ze srdce."
ČTEŠ
uvězněna
RomanceLily byla unesena. jestli se dokáže odtud nějak dostat tak to skončí dobře, ale co když se jí to nepodaří?!
