uvězněna

6. kapitola

Moje probuzení začíná tím, že mi chybí rodina. Moje super mamka co mi povolila cokoli. Můj taťka co mě vždycky rozesmál i utěšil. A nejvíc mi chybí jejich úsměvy. Celých 5 dní nevím o své rodině. Chystám se do pláče, ale v tom okamžiku zaklepe Jake. ,, Můžu dál?" zeptá se. Neodpovídám a mezitím vejde. Odvrátila jsem zrak na druhou stranu. ,,Co se děje?" Nic mu neřeknu. Měl by to vědět. Hrobové ticho se rozléhá místností. ,, Mám jít pryč?" ,,Ne." odpověděla jsem jasně a rychle. Otočila jsem se k němu. Zase jsem se tvářila jakoby mě někdo něčím praštil. Nevěděla jsem co dělat. Já jsem mu nevěřila. ,, Nevím co si mám o tobě myslet. Unesl si mě. Nevím proč. Stýská se mi po rodině." hrnu na něho tolik otázek, že si to ani ve své hlavě neumí srovnat. Chystala jsem se vstát a odejít do koupelny. Vyrazila jsem ke dveřím. Vrazila jsem do něho jako bych ho neznala. Chytl mě za loket a přitáhl ke mně. Koukal na mě. Jenže jeho oči mě tak odradí ode všeho, že nevnímám ani tlukot svého srdce. Můj dech se tak zrychlí. Zvedl mě a posadil na skříň. Zrychlilo se vše v mém těle. Moje hlava najednou začla bolet. Moje nohy jakoby je někdo svázal. Moje ruce někdo chytil a držel. Nepustil je. Vůbec. Cítím jen ledové ruce, které se dotýkají mého těla. Nevím co má v plánu, ale je to příjemný. Chce mi sundat mikinu, protože cítí, že mi je teplo, ale já sebou tak škubnu, že ho kopnu do nohy a druhou do břicha. Tak se naštve, že mě vezme a hodí do postele. Přijde jen ke mně nakloní se a zasměje. Políbí na čelo. Nechápu co dělal, ale mě se to teď moc nelíbí. Sednu si a on mě zpátky položí. Usnula jsem. Nevím kolik bylo hodin, ale usla jsem.