uvězněna

23. kapitola

,,Jaku co to děláš?" vykřiknu s pláčem. ,,To co jsem měl udělat od tý doby co jsem tě tu měl." řekne a kouká se na mě ďábelsky. Sklopím zrak. Tečou mi slzy po tváři. Jake na mě kouká. Za chvíli mu to dojde. Nůž upustí na zem a sám spadne na kolena. Nůž mě lehce řízl do nohy. ,,Jaku si v pohodě." přiblížím se k němu i když mi z nohy teče krev. Nikdo se neozývá. ,,Jaku?" ,,Lily, jsi to ty?" zeptá se. ,,Jo, jsem to já." řeknu na zpátek. ,, Pomůžeš mi vstát? Prosím." řekne a zvednu ho. Dojdu s ním do obýváku a položím ho na gauč.
,,Jaku máš tu lékárničku nebo aspoň náplasti?" zeptám se. ,,Jo v koupelně." odpoví a já se vydám po schodech nahoru. Koupelna je támhle. Otevřu dveře. Lékárnička je nad umyvadlem. Otevřu ji. Vyndám náplasti. Zalepím si ránu na noze. V tu chvíli se otevřou dveře. Stojí tam on. Jeho zelené oči na mě upírají zrak. Já do nich hledím jak do zrcadla. Dlouho na sebe koukáme. Zrak ani odtrhnout nedokážeme. Naše ruce se spojí a oba už sedíme na podlaze. Mám hlavu položenou na jeho hrudi. Koukáme na sebe navzájem. Tak mi chyběli tyhle úžasné chvíle ticha. Najednou mi začne zvonit mobil, který jsem si dala do kapsy. Zvednu se a vytáhnu ho. Máma. ,,Ahoj mami." ,,Ahoj, co tam tak dlouho děláte? Už jste tam čtvrt hodiny. Vzpomněl si už na něco?" zeptá se naštvaně. ,,Jo, vzpomněl." odpovím. ,,Co tam tak dlouho děláte?" ,,Nic důležitého." řeknu a začnu se smát. ,,Tak už pojďte." ozve se z telefonu. ,, Klidně jeď domů. Já tu chci být chvíli s Jakem. Teda jestli můžu?" zeptám se. ,, Dobře, ale pojď si pro tu mikinu." řekne. ,,Ne to je dobrý, ahoj." ,,Ahoj." ozve se máma a zavěsí. Jake si na něco vzpomněl. Teď je to hodně divné. Oba sedíme v koupelně na podlaze. Jenom koukám do zdi. Nám fakt totálně hráblo. Jenže v tu chvíli se mi něco zaryje do ruky. Bylo to na levé ruce. A na levé straně sedí Jake. Otočím hlavu a vidím, že mi něco píchl do ruky. Koukám na něj. Zanedlouho uvidím před očima pouze černo. ,,Jaku proč si to udělal?" zakřičím naposled.