uvězněna

5. kapitola

Oba jsme usnuli. Probudila jsem se k západu slunce. Mám v pokoji střešní okno, ale je zabezpečené zámkem. Posunula jsem svoji hlavu vedle. On už byl vzhůru, protože když jsem se pohla on si sedl. Byl ospalý a jeho vlasy zpocený. Vstal a vydal se někam. Opravdu nevím kam, ale já se vydala do kuchyně na večeři. Musela jsem ji  prvně nachystat. Udělala jsem tousty. K pití jsem nalila džus. Vše jsem donesla nahoru a pak jsem slyšela Jaka jak volá. Baví se o mě? ,,Ta holka? Ta je moje. Nikomu ji nedám. Když jsem ji unesl tak si ji taky nechám!" zakřičel. Ztuhla jsem. To není možné. Oni by se o mě hádali. Vyjdu zpátky do pokoje sednu si na měkký koberec. Začnu přemýšlet nad tím jestli se ho mám zeptat nebo ne. Stejně nemám na výběr buď se ho zeptám nebo mě tu zabije. Vešel do dveří a vidí jídlo, které jsem postavila na skříň. Zaraženě jsem seděla na zemi. Rozpačitě se koukal. ,, Co se děje, Lily?" zeptal se. ,, S kým si to mluvil? Proč si mě unesl? Co po mně chceš?" zeptám se ho se slzami na krajíčku. Nemá slov. Odešla jsem. Zamkla jsem se v koupelně a on bušil na dveře. Neodpovídala jsem mu. Řekl akorát první odpověď na jednu otázku. ,, Když jsem tě poprvé viděl byla jsi krásná jako slunce v létě. Myslel jsem, že by z nás mohl být krásný pár. Miluji tě." Po těchto slovech jsem nevěděla co říct. ,, Prosím, otevři." Otevřela jsem. Oči jsem měla červené. Objal mě. Koukala jsem na něho nešťastným výrazem se štěstím v očích. ,, Opravdu to myslíš vážně?" zeptám se ho. ,, Proč bych ti lhal? Opravdu to tak je." odpověděl upřímným hlasem. Potom jsme se šli najíst. Ukázal mi celý dům kromě vchodových dveří. Upřímně chápu proč, ale stejně nevím kde se nacházím. Jaká by byla šance, že bych našla svůj dům. Večer jsme zasedli do obýváku k televizi. Pustila jsem si zprávy. Během toho přišel Jake a šel se koukat taky.
V televizi byla zpráva o pohřešované. Ta pohřešovaná jsem já.
Celá jsem ztuhla a koukala na něho. On se zvedl a vypnul televizi. Pár slz se vyronilo z mých očí. Sedl si vedle mě a přitiskl si mě k hrudi. Vybrečela jsem se rychle, protože mě uklidňoval. Se svojí sílou jsem chtěla utéct do pokoje. Bohužel mi to nevyšlo. Vyšla jsem schody a na konci jsem upadla. Chtěla jsem se plazit do pokoje. Jake mě bohužel stihl chytit a odnesl mě tam. Chtěla jsem být bez něho.  Neexistuje chvíle kdyby mě nepronásledoval jako smrtka. Ležela jsem na břiše a zarazila jsem hlavu do polštáře. I když se mě ptal na nic jsem neodpovídala. Rači odešel a nechal mě o samotě. Otočila jsem se na záda a hleděla přes okno na oblohu. Byla už tma a já usla.