uvězněna

4. kapitola

Je ráno? Probudím se a mnu si oči. Ležím v posteli. Kouknu se vedle sebe a tam leží on. Koukám se jako bych ho nikdy neviděla. Co tu u mě dělá? Začervenám se. Koukám na něj. Jeho úsměv je takový uklidňující. Rozhodnu se, že půjdu udělat snídani. Pomalu a tiše vstanu z postele, abych ho neprobudila. Vydala jsem se ke dveřím. Sešla jsem schody a šla do kuchyně. Přichystala jsem čaj a chleba s máslem, šunkou a sýrem. Položila jsem vše na talíř a potom na tác. Vydala jsem se nahoru. Otevřela jsem dveře. Už byl vzhůru. Trošku jsem se naštvala, protože jsem mu chtěla udělat překvapení, ale nevadí. Posadí se a chvíli kouká na mě a pak na jídlo. Pousmál se. Trošku jsem se taky pousmála. Podala jsem mu jeho jídlo. „ děkuji " řekl. Byla jsem ráda. Když jsme se najedli rozhodla jsem se, že odnesu tác zpátky do kuchyně. V tom mě, ale zastavil. Chtěl to odnést sám a já se měla jít převléct a upravit. Jen jsem hlavou pokívla na souhlas. Už byl pryč a já se šla převléct. Když jsem otevřela skříň všimla jsem si fotky za oblečením. Sundám ji a zjistím, že na té fotce jsem já čekající před školou. Nemohla jsem tomu uvěřit. Byl to on. Moje srdce se sevřelo a můj žaludek se začal houpat na všechny strany. Převlékla jsem se slzami v očích. Pak vstoupil zpátky do pokoje. Vidí mě. Držím fotku a slzy mi stékají po tváři. Přijde blíž. Podívá se na to co mám ve svých ledových a vystrašených rukách. Odebere mi to. Prohlíží si obrázek a v očích se mu nahrnou slzy. Uslyším tiché vzlyky. Zaposlouchám se. To brečí on. Vstanu. Otočí se zády ke mně. Potichu se k němu přiblížím. Lehce ho obejmu ze zadu. Vzlyky se utiší. Povolím se ze sevření. Otočí se. Vezme si mě do náručí a položí na postel. Lehne vedle mě a hladí mě po vlasech. ,,Jak se jmenuješ?" zeptám se. Neslyšela jsem dlouho nic. Pak něco špitnul. ,,Jake." Neodpověděla jsem. Neměla jsem k tomu co říct. Byl to krásný pocit. Líbilo se mi to. Oba dva ležíme vedle sebe v posteli. On mě hladí po vlasech a já mám svoji hlavu položenou na jeho hrudi. Poslouchám jeho bití srdce. Opravdu nechápu proč se mi tu líbí, když nevím co dělají moji rodiče.